23 C 112/2024-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne , datum, zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , vedený u ČSOB a.s. částku , částka, . Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným probíhala jednání ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, avšak tuto smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, . K úhradě dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne , datum, . Žalovaný však poskytnutou částku nevrátil, čímž se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, zaslala částku ve výši , částka, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, vedeného u ČSOB a.s., prostřednictvím platební brány provozované společností , právnická osoba, (prokázáno potvrzením o provedené platbě ze dne , datum, a sdělením , právnická osoba, . ze dne , datum, ). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, ., která ji následně postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohou č. , hodnota, : Seznam pohledávek). O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, odeslaným téhož dne společně s předžalobní výzvou k zaplacení žalované částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a podacím lístkem z téhož dne).5. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.9. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému částku , částka, , kterou si žalovaný bez právního důvodu ponechal, čímž se bezdůvodně obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně a vznikla mu povinnost vydat, oč se obohatil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Soud stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů od doručení výzvy k plnění odeslané dne , datum, , která byla žalovanému v souladu s § 573 o. z. doručena dne , datum, . Splatnost jistiny proto nastala marným uplynutím lhůty k plnění dne , datum, a dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dlužné částky, tj. dne , datum, . Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení, který však požadovala až od data , datum, , z částky , částka, do zaplacení a v tomto rozsahu jí ho proto soud dle § 1968 a § 1970 o.z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, právním předchůdci, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.