5 C 136/2024-33 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem podaným soudu se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil částku 41 526,84 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která měla být uzavřena mezi žalovaným a žalobkyní dne 19. 1. 2023 číslo smlouvy , Anonymizováno, , součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, kdy byly posuzovány příjmy a výdaje žalovaného, věk, vzdělání, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, také byly prověřeny externí úvěrové registry. Žalovaný byl v souladu se smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr, žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec byl 40 000 Kč. Výše splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 43 831 Kč, na splátkách uhradil částku 9 668 Kč. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 15. 11. 2023 zesplatnila a žalovaný byl dopisem z téhož dne vyzván ke splacení celého úvěru. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně má za žalovaným pohledávku skládající se z jistiny ve výši 39 327,76 Kč, poplatku za pojištění ve výši 299,08 Kč, nákladů vymáhání ve výši 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Příslušenství pak představuje částku 7 363,84 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 709,87 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 387,89 Kč, úrok 15 % ročně z částky 39 327,76 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 7 363,84 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně.1. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.2. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 19. 1. 2023 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až ve výši 40 000 Kč, výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky, roční úroková sazba byla ve výši 26,28 %, měsíční úroková sazba 2,19 %, RPSN 29,67 %. Termín splatnosti splátek byl stanoven na 20. den v měsíci. Součástí smlouvy byl Přehled služeb, poplatků a odměn, Pravidla programu odměn a úvěrové podmínky. Dále bylo součástí smlouvy prohlášení žalovaného, že je svobodný, bezdětný, žije u rodičů, jeho příjem činí 32 000 Kč měsíčně čistého od zaměstnavatele , právnická osoba, .4. Z Pravidel programu odměn, Úvěrových podmínek soud zjistil, že tyto obsahují podrobné informace k poskytnuté úvěru žalovanému.5. Z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta se podává, jak žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného.6. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl jeden závazek z kreditní úvěrové karty ve výši 10 000 Kč ze dne 19. 8. 2022.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkovou částku 43 831 Kč, a že žalovaný uhradil žalobkyni částku 9 668 Kč.8. Z potvrzení o prověření bonity klienta se podává, že žádal o úvěr ve výši 40 000 Kč, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, jeho příjem ze zaměstnání je 32 000 Kč a výdaje 2 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci v ISIR, CEE, SOLUS, NRKI.9. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne 15. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru, dlužnou částku ve výši 45 615,56 Kč měl uhradit do 14 dnů. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla zaslána žalovanému dne 16. 11. 2023.10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 5. 12. 2023 se podává, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 46 280,77 Kč, a to nejpozději do 12. 12. 2023. Z podacího archu bylo zjištěno odeslání výzvy dne 6. 12. 2023.11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Dle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, , v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.19. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 z. s. ú..20. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 22/2013-19 ze dne 2