9 C 387/2023-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkovou částku 26 872 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení, s poukazem zejména na následující skutečnosti: žalobkyně má vůči žalovanému dvě dílčí pohledávky. Žalovaný je vlastníkem nebo provozovatelem nákladního automobilu, [registrační značka] (dále jen vozidlo), přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala dne [datum] žalovaného v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku 5 246 Kč Žalovaný neuzavřel zákonné pojištění k vozidlu ani na období od [datum] do [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku dne [datum], sestávajícího ze základu příspěvku 18 834 Kč při denní sazbě totožné jako u předchozího období – tj. 86 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval. Žalobkyně má proto vedle dlužné částky nárok na zaplacení i nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč za každou dílčí pohledávku, též na úroky z prodlení v zákonné výši. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud vzal z listinných důkazů předložených žalobkyní za prokázaná její tvrzení v plném rozsahu. Tato tvrzení tak činí svými skutkovými zjištěními, přičemž zároveň zdůrazňuje následující: žalovaný byl ve výše uvedených obdobích, tj. od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které ovšem nemělo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný proto byl povinen zaplatit žalobkyni zákonný příspěvek nepojištěného vozidla ve výši 5 246 Kč za první období, 18 834 Kč za období druhé. Žalobkyně k úhradám těchto částek řádně vyzvala, výzvy se dostaly do sféry působnosti žalovaného, shodně tak jako předžalobní upomínky. Přesto žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Podle ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit Kanceláři ([název žalobkyně]) příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Za úhradu příspěvku podle věty první odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Povinnost podle věty první a druhé vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Dle stejného ustanovení se výše příspěvku určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu. Při zjišťování údajů podle odstavců 1 a 2 vychází Kancelář z porovnání údajů podle § 15 odst. 3 (prováděného Ministerstvem dopravy). Protože soud vycházel ze skutkového stavu, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemělo ve výše uvedených obdobích uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, bylo žalobě vyhověno, když výše denní sazby odpovídá příloze k výše uvedenému zákonu. Žalobkyni náleží rovněž náklady na uplatnění (za každou dílčí pohledávku á 300 Kč), a podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a dalších prováděcích nařízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 527 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 075 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 872 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přiznané částky s úroky z prodlení i náhradu nákladů řízení v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně, která je advokátkou (§ 149 o. s. ř.).