11 C 134/2025-47 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po jeho registraci na internetových stránkách www.orangefinance.cz uzavřel na základě jeho žádosti dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni vrátit ve lhůtě splatnosti , datum, . Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně prostřednictvím výpisu z databáze EUCB nebo CRIF a dále si vyžádala kopii jeho občanského průkazu a výpis z účtu. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr ani poplatek neuhradil, žalobkyni tak vznikl vůči žalovanému nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, . Žalovaný neuhradil ničeho, ač byl žalobkyní k zaplacení žalované částky vyzván.2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle č.l. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. , právnická osoba, věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v , adresa, mezinárodně příslušný k projednání věci.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž učinil tento závěr o skutkovém stavu:6. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, za pomoci elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve lhůtě 28 dnů (úrok byl sjednán v nulové výši). Z článku IX bod 1 písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru soud ověřil, že v případě prodlení žalovaného s vrácením úvěru byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení (smlouva o úvěru č. , hodnota, ).7. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného přehledem jeho příjmů za období od srpna 2023 do srpna 2024, a lustrací jeho závazků v registru EUCB a v REPI (výpis z účtu žalovaného, výplatní pásky, výpis z EUCB/CRIF). Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila z fotografie jeho občanského průkazu (občanský průkaz).8. Žalobkyně dne , datum, převedla peněžní prostředky ve výši , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, (potvrzení o provedené platbě).9. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že ve lhůtě splatnosti a ani poté neuhradil ničeho, a proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni i smluvní pokutu ve výši , částka, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení žalované částky, tato upomínka byla zaslána i na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě (předžalobní upomínka).10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:11. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které se použije pro smlouvy uzavřené po , datum, . Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jako poskytovatel úvěru sídlo na území České republiky.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Úvěruschopnost spotřebitele se posuzuje dle § 86 ZoSÚ.15. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.16. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 téhož ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala, že poskytne žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se jí zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve sjednané lhůtě. Žalobkyně svoji smluvní povinnost splnila, když žalovanému poskytla jím požadované peněžní prostředky, avšak žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když neuhradil žalobkyni ničeho. Pro případ prodlení žalovaného se splněním svého závazku byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta dle § 2048 o. z. a § 122 ZoSÚ, jejíž výši soud nepovažoval za nepřiměřenou. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, a částku úroku z prodlení, o kterou se dluh žalovaného zvyšuje každým dnem jeho prodlení se zaplacením. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z vládního nařízení č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného.19. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši , částka, spočívají v zaplaceném soudním poplatku , částka, a v odměně advokáta, která je tvořena:- částkou , částka, , tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí , částka, ,- odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT)- a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, .O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.