15 C 160/2025-59 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podáním doručeným zdejšímu soudu dne 14. 5. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra ze dne 17. 2. 2025 č. j. , Anonymizováno, (dále také jen „nález“) a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne 26. 3. 2025 č. j. , Anonymizováno, (dále také jen „rozhodnutí o námitkách“), kterým byl nález finančního arbitra potvrzen. Žalobu odůvodnila tím, že finanční arbitr nesprávně posoudil právní otázku platnosti smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2023, kterou žalobkyně zapůjčila žalované částku 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 63,33% ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 12 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 800 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 1 000 Kč (Smlouva 3) a č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023, kterou žalobkyně zapůjčila žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 63,33% ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 500 Kč (Smlouva 4), když dospěl k závěru o jejich neplatnosti, aniž by dostatečně zohlednil okolnosti jejich uzavření, vůli smluvních stran a ekonomickou podstatu smluvního vztahu. Žalobkyně argumentuje tím, že účastníci řízení uzavřeli v minulosti dvě obdobné smlouvy, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2021, kterou žalobkyně zapůjčila žalované částku 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 63,33% ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 12 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 800 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 1 000 Kč (Smlouva 1) a č. , hodnota, ze dne 21. 1. 2022, kterou žalobkyně zapůjčila žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 63,33% ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 9 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 750 Kč (Smlouva 2), které nebyly zpochybněny a byly ze strany žalované plněny bez námitek. Výše sjednaných poplatků a úroků odpovídá obchodní politice žalobkyně, která byla žalované srozumitelně sdělena. Žalovaná všechny smlouvy uzavřela dobrovolně a měla možnost se s jejich obsahem seznámit. K tomu žalobkyně doložila splátkové kalendáře pro všechny čtyři úvěrové smlouvy. Žalobkyně má za to, že finanční arbitr pochybil, když bez dostatečného dokazování rozhodl o neplatnosti smluv a uložil žalobkyni povinnost k peněžitému plnění a sankci, a to poté, co se žalovaná se u finančního arbitra domáhala vyslovení neplatnosti všech (4) uzavřených smluv o úvěru pro údajné ujednání proti dobrým mravům a nedostatečného posouzení její úvěruschopnosti v obou případech. Finanční arbitr založil své rozhodnutí v obou případech na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalované, s čímž se žalobkyně neztotožňuje. Žalovaná uzavírala obě smlouvy po poučení zejména prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, náklady žalované na bydlení a domácnost zcela odpovídaly poměrům a nebyly nikterak extenzivně vysoké ani nízké. Byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení přes program , právnická osoba, a lustrace insolvenčním rejstříkem. Prostřednictvím ARESu byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále použita kontrola přes RUIAN. Žalovaná při uzavření obou (napadených) úvěrových smluv uvedla konkrétní informace o svých případných dalších závazcích bankovního či nebankovního charakteru, dále uvedla, že nemá hypotéku, úvěr s balonovou splátkou, byl zjištěn počet členů domácnosti, včetně počtu nezaopatřených osob. Zároveň žalovaná tvrdila, že vůči jejímu majetku není vedena exekuce, bydlí sama ve vlastní nemovitosti, je svobodná a vlastní automobil. Uvedené bylo ověřeno její pracovní smlouvou a výpisy z běžného účtu žalované vždy za dva předchozí měsíce. Žalovaná je osobou s pravidelným měsíčním příjmem. Z uvedeného vyplynul v obou případech dostatečný disponibilní zůstatek klienta. Zástupci společnosti při podpisu úvěrových smluv vždy řádně kontrolují klientovu dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti (pracovní smlouvy, OP, výplatní pásky či obdobné dokumenty podle individuální situace klienta). Obchodní zástupci žalobkyně zohledňují další závazky z jiných úvěrů, náklady na život a bydlení nebo vyživovací povinnost žadatele. Tyto skutečnosti jsou evidovány v dokumentaci (Evidenční kartě klienta), v odůvodněných případech jsou pořízeny i kopie některých dokladů. Žalobkyně nemá žádnou zákonnou povinnost doklady uchovávat, kdy za aktuálního stavu daného případu je fakticky sankcionována na základě toho, že si nepořídila kopie veškerých podkladů poskytnutých žalovanou. Nelze klást v neprospěch žalobkyně nezjištění informace v rámci posouzení úvěruschopnosti, kterou nemá objektivně možnost zjistit jinak, než ze sdělení žalované, když žalovaná (a potažmo finanční arbitr) žádnou takovou skutečnost ani netvrdila a tedy ani neprokazovala. Je třeba zohlednit nemožnost dovolávat se neplatnosti účastníkem, který tuto neplatnost fakticky vědomě způsobil. Možnosti prověření z logiky věci mají své hranice, když ohledně negativních skutečností má žalobkyně možnost prověřit pouze veřejně dostupné databáze (jejichž obligatorní výčet však není zákonem určen), v ostatním je nucena spolehnout se na prohlášení žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy.4. Z nálezu fin. arbitra ze dne 17. 2. 2025 č. j. , Anonymizováno, soud zjistil, že fin. arbitr výrokem I. určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2023 (Smlouva 3) a smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023 (Smlouva 4) uzavřené mezi účastníky řízení jsou neplatné, výrokem II. uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalované částku 66 500 Kč žalované do 3 dnů od právní moci nálezu, výrokem III. zamítl návrh žalované ve zbývající části a výrokem IV. uložil povinnost žalobkyni zaplatit fin. arbitrovi sankci 15 000 Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu. Z odůvodnění bylo zejména zjištěno, že fin. arbitr dospěl k závěru, vzhledem ke splacení jistiny ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2021 (Smlouva 1) a k splacení jistiny ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 1. 2022 (Smlouva 2), již fin. arbitr nemá za to, že by pro uplatnění práv žalované bylo nezbytné, aby fin. arbitr určil ve výroku nálezu, že tato smlouva je neplatná. Otázka neplatnosti Smlouvy 1 a Smlouvy 2 je totiž předběžnou otázkou k posouzení nároku žalované na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně, přičemž odpověď na tuto otázku by se z odůvodnění rozhodnutí fin. arbitra jasně a jednoznačně podávala v případě, že by fin. arbitr zjistil, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy neposoudila schopnost žalované splácet úvěr poskytnutý na základě této Smlouvy 1 a Smlouvy 2. Ohledně smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2023 (Smlouva 3) a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023 (Smlouva 4) však nezjistil, že by žalovaná na své závazky ze Smlouvy 3 a Smlouvy 4 uhradila částku odpovídající jistině čerpaného úvěru, když jí byla poskytnuta částka 40 000 Kč na Smlouvu 3, a žalovaná uhradila toliko 21 000 Kč, resp. částka 20 000 Kč na Smlouvu 4 a žalovaná dosud na jistinu splatila částku 12 000 Kč, kdy zde je rozhodnutí o nároku žalované na určení neplatnosti Smluv 3 a 4 nezbytné k uplatnění práv žalobkyně. Fin. arbitr v odůvodnění shrnul, že z přeložených podkladu nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením všech Smluv o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když žalobkyně ohledně měsíčních výdajů žalované vycházela pouze z tvrzení žalované ohledně jejích nákladů na bydlení, ohledně dalších nákladů pak kalkulovala s částkou životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb., resp. nařízením vlády č. 61/2020 Sb., kdy tyto hodnoty nevyjadřují reálné výdaje konkrétního spotřebitele nebo domácnosti spotřebitele. Výrokem II. Proto rozhodl o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně ze Smlouvy 1 a 2, které vypočetl jako rozdíl mezi úhradami žalované ve výši 78 000 Kč a poskytnutou jistinu ve výši 40 000 Kč (Smlouva 1), resp. úhradami žalované ve výši 58 500 Kč a poskytnutou jistinu ve výši 30 000 Kč (Smlouva 2), tj. uložil žalobkyni vydat částku 66 500 Kč žalované. Dále fin. arbitr rozhodl, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2023 (Smlouva 3) a smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2023 (Smlouva 4) jsou obě absolutně neplatná pro absenci zkoumání úvěrusch