5 C 18/2025-66 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, s tím, že s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o zápůjčce, kdy žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši , částka, . Zápůjčka byla sjednána na dobu určitou a to do , datum, , žalovaný se zavázal vedle jistiny uhradit částku , částka, jako provizi a částku , částka, jako úrok v pevné výši. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši , částka, a dále 0,3 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobce upomínal žalovaného předžalobní výzvou ze dne , datum, . Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z dlužné částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále jednorázovou smluvní pokutu ve výši , částka, , jakož i zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a smluvní pokutu v částce , částka, , tedy 0,3 % denně z dlužné částky , částka, od , datum, do , datum, .2. Žalovaný se nevyjádřil.3. Jelikož se žalovaný, ač byl řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, vyplývá, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši , částka, , a to převodem na bankovní účty č. , č. účtu, v částce , částka, a na bankovní účet č. , č. účtu, v částce , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit celou částku , částka, spolu s částkou , částka, jako provizí a částkou , částka, jako pevně stanoveným úrokem, nejpozději do , datum, . V bodě 3.2 smlouvy o zápůjčce byla sjednána pro případ nedodržení podmínek s vrácením peněžních prostředků jednorázová smluvní pokuta ve výši , částka, a dále smluvní pokuta 0,3 % z celkové dlužné částky za každý započatý den prodlení (smlouva zápůjčce ze dne , datum, ).6. Z potvrzení banky ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, byla z účtu žalobce zaslána částka , částka, na účet , č. účtu, a částka , částka, na účet , č. účtu, (potvrzení banky ze dne , datum, ).7. Předžalobní výzvou ze dne , datum, právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, a to de 7 dnů od doručení výzvy, výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, (předžalobní výzva ze dne , datum, , vrácená obálka).8. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , které byly zaslány na bankovní účty. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do , datum, spolu s částkou , částka, jako úroku a částky , částka, jako jednorázovou provizi. Žalovaný žalobci nevrátil na danou pohledávku žádnou částku. Žalobce vyzval před podání žaloby žalovaného k plnění.9. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování SMS konverzací žalobce s žalovaným o smírném řešení věci pro nadbytečnost, neboť z dosud provedených důkazů měl soud stav pro rozhodnutí ve věci za dostatečně zjištěný.10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.19. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Soud se nejdříve jako předběžnou otázkou zabýval platností smlouvy o zápůjčce, když dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o smlouvu neplatnou.22. Dle ustálené judikatury, například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny, přičemž občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Nemohou být přitom žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. V situaci, kdy soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5 % ročně, přičemž dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, byl odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 navázal rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, v němž Nejvyšší soud dodal, že občanský zákoník nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky při půjčce peněz mezi fyzickými osobami, kdy připustil, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné.23. Soud provedl přepočet úroků na procentuální roční úrokovou sazbu. V daném případě byla ve smlouvě o zápůjčce sjednána úroková sazba ve výši 184 % ročně. Porovná-li soud takto stanovenou úrokovou sazbu s daty České národní banky z databáze ARAD, je patrné, že úroková sazba spotřebitelských úvěrů činila v únoru 2024 v průměru 8,97 %, z čehož vyplývá, že sjednaná úroková sazba v daném případě je dvacetkrát vyšší než výše obvyklá. Soud v daném případě přihlédl k tomu, že se jedná o zápůjčky mezi fyzickými osobami, kdy je třeba akceptovat vyšší míru rizikovosti pro věřitele, ale nelze akceptovat hrubý nepoměr mezi hodnotou plnění a protiplnění. Sjednaná výše úroku natolik převyšuje jeho obvyklou výši, že nelze než uzavřít, že je v rozporu s dobrými mravy.24. Soud však neposuzoval ujednání o úroku za poskytnutou zápůjčku izolovaně, ale vzal v úvahu smlouvu jako celek, tedy zabýval se i dalšími ujednáními o provizi za poskytnutí půjčky, která představovala 10,64 % poskytnuté jistiny. Dále vzal soud v úvahu ujednání o povinnosti hradit smluvní pokutu ve výši , částka, jednorázově a dále ve výši 0,3 % denně v případě prodlení. A konečně soud zohlednil i krátkodobost dané zápůjčky, která byla poskytnuta n