9 C 205/2025-31 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , přičemž společnost , právnická osoba, . nabyla předmětnou pohledávku přímo od společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „předchůdce žalobkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, . Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, neboť není schopna dohledat a doložit úvěrovou smlouvu, kterou předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou a na základě níž žalovaná čerpala úvěr v celkové výši , částka, . Tuto částku původní věřitel žalované poskytl celkem ve dvou platbách, a to na její bankovní účet č. , č. účtu, , kdy dne , datum, poskytl částku , částka, a částku , částka, pod VS , var. symbol, . Žalovaná ke dni podání žaloby ničeho nezaplatila. Výzva k plnění před podáním žaloby byla žalované zaslána dne , datum, , tedy žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne , datum, , tzn. od data odeslání + 10 dnů, kdy se výzva k úhradě dluhu dostala do sféry žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tvrzení žalobkyně tak nerozporovala.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Ze sdělení ČSOB, a.s. ze dne , datum, a smluv o postoupení pohledávek má soud za prokázanou pravdivost výše uvedených tvrzení žalobkyně, na která co do svých skutkových zjištění zcela odkazuje. Zároveň se soud ztotožňuje s žalobkyní ohledně právního posouzení nároku žalobkyně, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně totiž v řízení neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla dostatečně prověřena a posouzena úvěruschopnost žalované.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. peněžní prostředky ve výši , částka, , avšak žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila a úvěr ve stanovené době nevrátila. Žalobkyně v řízení nedoložila existenci samotné úvěrové smlouvy a ani řádné zkoumání úvěruschopnost žalované, jak právnímu předchůdci žalobkyně ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Smlouva o úvěru je tedy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatným právním jednáním. Soud proto hodnotil žalovaný nárok jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem ke skutečnosti, že pohledávka za žalovanou byla dle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno, soud přiznal žalobkyni částku, o kterou se žalovaná vůči ní (resp. jejímu právnímu předchůdci) bezdůvodně obohatila, tj. částku , částka, .10. Soud výrokem II. zamítl zbývající požadované příslušenství pohledávky, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z níže uvedených důvodů.11. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru (zápůjčky), tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .12. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. neboť žalobkyně nebyla úspěšná pouze co do příslušenství pohledávky Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepsání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Žalovaná je s odkazem na § 149 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce, který je advokátem.13. Co do lhůty k plnění soud uvádí, že při zohlednění procesní neaktivity žalované a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalované. Protože ovšem žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v možnostech soudu nebylo zjistit aktuální majetkové poměry žalované, její možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu (zejména podmínky neplatné smlouvy, osobnosti účastníků - zejména skutečnost, že na rozdíl od žalované nebude mít poskytnutí delší lhůty k plnění vážný dopad do majetkových práv žalobkyně).