11 C 5/2026-60 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným ke zdejšímu soudu domáhala po žalované, zaplacení částky shora uvedené částky z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše 49 200 Kč s možností postupného čerpání na účet žalované a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za vyplacení 99,50 Kč, dále poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu „, Anonymizováno, “, poplatkem za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 80,52 Kč a smluvním úrokem ve výši 6 374,98 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované ověřením informací poskytnutých žalovaným, zejména lustrací žalované v registrech NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Žalobkyně následně vyplatila na účet žalované celkem částku ve výši 5 000 Kč. Úvěr se stal splatným dne , datum, . Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho a je v prodlení. Dle čl. VIII odst. 1 Smlouvy o úvěru má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jeho dluhu upomínkou před podáním žaloby dne , datum, . Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné částky sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 4 999,97 Kč a poplatků v celkové výši 345,02 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,98 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od , datum, do , datum, (84,12 Kč) a dále úroku z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 5 344,99 Kč od , datum, do zaplacení a přiznání náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav, z nějž učinil následující závěr o skutkovém stavu:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, autorizace ověření totožnosti a údajích o poskytovateli a spotřebitelském úvěru vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr až do výše 49 200 Kč. Žalovaná se zavázala k úvěru uhradit i poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč měsíčně a smluvní úrok ve výši 1,066 % denně z čerpané částky. Ze sazebníku bylo zjištěno, že poplatek za službu „Presto“ činí částku 165 Kč.6. Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dokládá, že žalobkyně žalované dne , datum, zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 5 000 Kč.7. Z obecných principů posuzování a filozofie Společnosti, výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikovatelných příjmů bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého příjmu žalované činí 32 247 Kč, výše minimálních výdajů činí 5 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, použitelný příjem tak činí 15 800 Kč.8. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni neuhradil ničeho.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 12 377,83 Kč spolu s náklady za právní zastoupení před podáním žaloby do tří dnů.10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, a to převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni jistinu 5 000 Kč, poplatek ve výši 99,50 Kč, poplatky za službu „„, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč a smluvní úrok. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalobkyně neprovedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalované řádně, když informace od žalované neověřila jinak než výpisy z veřejných databází, nehledě na nedostatečné posouzení příjmů i výdajů žalované.11. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.20. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.21. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.22. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.23. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S