17 C 224/2020-46 — Okresní soud v Mělníku

Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 4 000 Kč. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela dle ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), (dále jen„ ZoET“) dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] pro domácnosti (dále jen„ VOP“), s nimiž se žalovaná seznámila, souhlasila s jejich zněním a zavázala se dodržovat povinnosti v nich uvedené v rámci svého prohlášení, které je součástí Smlouvy. Tímto způsobem se součástí Smlouvy stal rovněž ceník [právnická osoba]. Předmětem Smlouvy byl závazek [právnická osoba] poskytnout žalovanému sjednané služby elektronických komunikací nebo poskytování telefonních služeb a poskytování dalších doplňkových služeb a popř. další služby (pronájem přijímacích zařízení a služby třetích stran) za sjednaných podmínek a závazek žalovaného zaplatit ve Smlouvě, resp. v ceníku, sjednanou cenu za poskytnuté služby. V rámci Smlouvy byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně [anonymizováno 8 slov]) (dále jen„ Zařízení“). Převzetí Zařízení stvrdila žalovaná svým podpisem na zakázkovém listě ze dne [datum]. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nehradila řádně a včas cenu za poskytované služby, využil právní předchůdce žalobkyně svého práva dle čl. 2 [číslo] VOP a odstoupil od Smlouvy dopisem ze dne [datum], zaslaným žalované v souladu s ustanovením čl. 2 VOP. V rámci odstoupení od Smlouvy byla žalované poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a rovněž byla upozorněna na povinnost vrátit Zařízení do 7 dnů od ukončení Smlouvy na jakémkoliv kontaktním místě právní předchůdkyně žalobkyně či jeho zasláním na adresu distribučního skladu právní předchůdkyně žalobkyně. Pro případ nevrácení Zařízení si v rámci Smlouvy sjednala právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou povinnost žalované uhradit smluvní pokutu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná [příjmení] právní předchůdkyni nevrátila, byla povinna uhradit smluvní pokutu dle ceníku ve výši 4 000 Kč. K vrácení Zařízení i zaplacení smluvní pokuty byla žalovaná bezúspěšně ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, jakož i žalobkyní vyzvána. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále opět jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] pro domácnosti (dále opět jen„ VOP“) a ceník [právnická osoba]. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat služby formou UPC internetu a za účelem jejich poskytování současně žalovanému pronajala doplňkové zařízení v podobě [anonymizováno 7 slov]). Na základě odstoupení od Smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] došlo k ukončení smluvního vztahu a žalovaná byla ve smyslu čl. 7 VOP povinna do 7 dnů od ukončení smluvního vztahu doplňkové zařízení vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaná doplňkové zařízení nevrátila, vznikl právní předchůdkyni žalobkyně dle čl. 7 VOP nárok na smluvní pokutu ve výši dle Ceníku, tedy v částce 4 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], byla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované ze strany právní předchůdkyně korespondencí ze dne [datum] oznámena. Žalovaná smluvní pokutu do dnešního dne ani přes předžalobní upomínku neuhradila. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Soud vycházel jednak z § 2201 a násl. o. z., a uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o nájmu, dle níž mimo jiné vzniklo žalovanému právo věc, konkrétně shora uvedené zařízení, po dohodnutou dobu užívat. Nárokovaná smluvní pokuta se pak odvíjí od § 2048 a násl. o. z., podle něhož platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaná svou povinnost ze smlouvy nesplnila, konkrétně věc po ukončení smlouvy v souladu se smluvním ujednáním nevrátila, považuje soud požadavek žalobkyně, coby postupníka (srov. § 1879 a násl. o. z.) na úhradu smluvní pokuty za opodstatněný. Soud proto žalobě vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.