10 C 139/2021 — Okresní soud v Mělníku

Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně”) dne [datum] smlouvu o úvěru č. B0001891106097206. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], celkem tedy [částka] do [datum] Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to tak, že na internetových stránkách [webová adresa] si žalovaný zvolil parametry úvěru a vyplnil své osobní a kontaktní údaje. Žalovanému byla následně zaslána na telefonní číslo, které uvedl SMS zpráva s kódem. Tento kód následně opsal do příslušného pole internetového formuláře, čímž došlo k dokončení žádosti o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně následně zaslala žalovanému peněžní prostředky na číslo účtu, které uvedl. Žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Pohledávka se sestává z nesplacené jistiny ve výši [částka], nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil. Soud věc projednal podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť k nařízenému jednání soudu se řádně předvolaní účastníci nedostavili. Žalobkyně svou účast omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Ve věci soud nařídil jednání vzhledem k potřebě doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů k takovým tvrzením (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), a to zejména k otázce pasivní legitimace žalovaného (tj. k otázce hmotného práva), primárně k ověření identity a identifikace žalovaného a k mechanismu sjednání a uzavření tvrzené smlouvy o úvěru mezi účastníky prostřednictvím tzv. prostředku komunikace na dálku. Jen ze žalobkyní předložené smlouvy o úvěru ze dne [datum] nemá soud postavené najisto, že ji uzavřel právě žalovaný. Smlouva je opatřena pouze podpisem právní předchůdkyně žalobkyně, u podpisu označeného žalovaného je uveden jen tištěný údaj„ SMS kód: 8fut“. Pouhé uvedení identifikačních údajů žalovaného ve smlouvě o úvěru samo o sobě nemohlo postačovat, bez dalšího, k jednoznačnému průkazu o vzniku smluvního poměru mezi účastníky. V souvislosti s právě uvedeným je dále nutno zdůraznit, že ze žalobkyní předložené listiny potvrzení o platbě (viz č. l. 24) nejsou ověřitelné a zjistitelní žádné údaje o poskytnutí finanční částky označenému žalovanému, když zde absentují údaje o majiteli účtu. Ze všech žalobkyní označených a předložených listinných důkazů tak ani nebylo možné dovozovat vznik tvrzené smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a v žalobě uvedeným žalovaným. Označené a předložené důkazy bez dalšího neprokazují, že by právě žalovaný učinil projev vůle směřující k uzavření smlouvy o úvěru, ani že by jakkoli projevil vůli být uvedenou smlouvou vázán. U jednání nepřítomnou žalobkyni pak soud nemohl poučit o povinnosti k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jak bylo uvedeno výše (tj. primárně stran uzavření smlouvy právě s označenou žalovaným, poskytnutí částky v tvrzené výši právě žalovanému, a následně případně k dalším podmínkám sjednání spotřebitelského úvěru, atd.). V tomto směru nebylo lze ani následně případně poučit žalobkyni k doplnění tvrzení pro případ, že by soud mohl věc nahlížet nikoli institutem smlouvy o úvěru (nota bene spotřebitelském), ale institutem bezdůvodného obohacení. Podle ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. K tomu návazně podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Na základě výše uvedeného soud žalobu zamítl, neboť nebylo žalobkyní soudu prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a v žalobě označeným žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a že právě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy peněžní prostředky právě žalovanému; ze žalobkyní předložených listin nebylo lze takový závěr bez dalšího učinit. Bylo na žalobkyni, zda se k nařízenému jednání soudu dostaví, a zda po poučení soudem případně doplní tvrzení stran uzavření smlouvy na dálku, a zejména pak předloží či označí důkazy k prokázání uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru právě žalovanému. Povinnost důkazní, která stíhá žalobkyni, nelze pak zásadně nahrazovat vlastní aktivitou soudu (např. tím, že by si soud samostatně dohledával odpovědi na relevantní žalobní tvrzení k aplikaci hmotného práva). Poučení podle § 118a odst. l a 3 o. s. ř. přitom soud může činit jen vůči účastníku přítomnému u jednání. Bylo tedy jen na žalobkyni, jakým způsobem se rozhodne prokázat žalobou uplatněné nároky, či jakých procesních práv před soudem a po poučení soudem případně využije. Jelikož žalobkyně své procesní povinnosti ve smyslu výše citovaných ustanovení stran povinnosti tvrzení a označení důkazů nesplnila, resp. před soudem pro své obecné tvrzení uvedené v žalobě neunesla zcela břemene důkazního primárně k věcné legitimaci žalované jako otázce práva hmotného (viz ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., resp. § 120 odst. 1 o. s. ř.), soud podanou žalobu zamítnul. O nákladech řízení rozhod soud podle ust. § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly.