11 C 108/2021-23 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný využil bez platné jízdenky dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [anonymizováno] nad [příjmení], čímž se obohatil v rozsahu jízdného v částce 20 Kč, k čemuž byla doměřena částka 1 000 Kč jakožto přirážka. Pohledávka byla postupně postoupena až na žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je společností se sídlem mimo Českou republiku, uvádí, že je dána pravomoc soudu věc projednat dle nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bodu 1 nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalující strany je z pohledu nařízení irelevantní. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem České republiky s trvalým pobytem v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 4. Z předloženého potvrzení o nedodržení SPPO soud zjistil, že údaje tam uvedené odpovídají tvrzením uvedeným v žalobě a údajům o žalovaném zjištěným z výpisu z centrální evidence obyvatel. Soud je tedy vzal za prokázaný skutkový stav. 5. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne [datum] na lince železniční dopravy vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [anonymizováno] nad [příjmení]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Naplnil tak podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu přirážky k jízdnému, což žalovaný nezaplatil. [právnická osoba], jakožto původní věřitel a postupitel postoupila pohledávku dne [datum] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jakožto postupníkovi a dne [datum] tato společnost postoupila pohledávku i s příslušenstvím žalobkyni. 6. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. 7. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Podle § 18a zák. č. 111/1994 Sb. (silniční zákon) platí shodná úprava i v silniční dopravě. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách (obdobně podle 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona) může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku 1 000 Kč, s účinností od 1. 5. 2013 částku 1 500 Kč. 8. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou právním předchůdcem žalobkyně, tedy využíval plnění z přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. občanského zákoníku, avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnil. Povinnost k zaplacení jízdného (20 Kč) a přirážky (1 000 Kč) mu tedy byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku soudu. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení (ke dni následujícímu po kontrole). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) v , ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb., z tarifní hodnoty ve výši 1 014 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Pro úplnost soud uvádí, že nebylo možno akceptovat požadavek žalobkyně na náhradu nákladů řízení ve výši 5 119 Kč včetně DPH, potažmo výši nákladů řízení, která byla navržena v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu [anonymizováno] [číslo], když v souzené věci se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.