12 C 261/2020-29 — Okresní soud v Mělníku

1. Žabce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky patrné z výroku I. tohoto rozsudku s tím, že dne [datum] uzavřel s žalovaným dohodu o uznání dluhu. Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše celkem [částka] a zároveň se zavázal k úhradě dluhu ve 44 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátky v pořadí 12. a 13. Žalobce proto na základě smluvního ujednání oznámil žalovanému dne [datum] zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, která v zesplatněné výši činila [částka] a zároveň byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě nejpozději do [datum]. Žalobce rovněž požaduje úrok z prodlení od prvního dne po uplynutí lhůty k úhradě zesplatněné pohledávky, od [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu ze dne [datum] proti elektronickému platebnímu rozkazu, kdy uvedl, že žalobu neuznává a že nebyl obeznámen se soudním řízením, žalobce s žalovaným nekomunikuje. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobce se z účasti na jednání omluvil, žalovaný se neodstavil bez omluvy. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů. <i>4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:</i> 5. Žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] písemnou dohodo o uznání svého dluhu co do důvodu i výše celkem ve výši [částka], dluh žalobce plyne ze smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným [číslo] když pohledávku za žalovaným nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaný se zavázal k úhradě dluhu ve 43 splátkách po [částka] a poslední 44. ve splátce ve výši [částka] /viz Splátková dohoda ze dne [datum] na č.l. 13 spisu/. Žalobce dluh dopisem žalovanému ze dne [datum] zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě nejpozději do [datum] /viz zesplatnění dluhu na č.l. 27 spisu/. Žalobce opětovně vyzval dopisem ze dne [datum] žalovaného k úhradě dluhu ve výši [částka] nejpozději do [datum] /viz výzva před podáním žaloby ze dne [datum] na č.l. 16 spisu +poštovní podací arch ze dne [datum] na č.l. 14 spisu/. <i>6. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.</i> 7. Žalovaný se zavázal žalobci uhradit celkem [částka] na základě písemné dohody o uznání dluhu ze dne [datum], tento svůj závazek nesplnil, žalobce zesplatnil dluh a vyzval žalovaného k jeho úhradě do [datum]. Žalovaný je s jeho úhradou od [datum] v prodlení. V řízení žalobce netvrdil, ani neprokázal, že by závazek jeho úhradou či jiným způsobem zanikl. 8. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Dle ust. § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 9. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy totiž žalovaný vůči žalobci písemně uznal, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založil tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobci vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V souzené věci, ve které se pak žalobce domáhá splnění takto zajištěného závazku, resp. uznaného dluhu, spočívá pak důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalovaném. Vzhledem k tomu, že však žalovaný neexistenci dluhu netvrdil, nadto, aby ji prokázal, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou (srov. přiměřeně rozhodnutí NS ČR ze dne 22.6.2004 sp.zn. 32 Odo 964/2003, příp. rozhodnutí téhož soudu ze dne 23.2.2006 sp.zn. 33 Odo 1028/2004). V souvislosti s uvedeným pak bylo žalobě v rozsahu jistiny pohledávky, a to včetně úroků z prodlení požadovaných žalobcemí smyslu ust. § 1970a násl. obč. zák. ve výši korespondující s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení, vyhověno. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla zcela ve věci úspěšná, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za dva úkony po [částka], jeden úkon po [částka] /převzetí a příprava, písemný návrh ve věci samé a jednoduchá výzva k plnění/ a tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., z částky stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), a daně z přidané hodnoty 21 %.