13 C 60/2021-52 — Okresní soud v Mělníku

Předmětem řízení je peněžité plnění ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou prostřednictvím prostředku komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o zápůjčce včetně obchodních podmínek, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala zápůjčku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky (který není předmětem žaloby) uhradit nejpozději do [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením zápůjčky, neboť do dne [datum] zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně ani částečně nesplatila. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle čl. 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států. Podle čl. 4 bodu 1 nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalující strany je z pohledu nařízení irelevantní. [příjmení] žalující tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. V dané věci je navíc s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy dána též výlučná mezinárodní příslušnost soudu státu dle bydliště žalovaného (tedy soudu České republiky) dle čl. 18 bodu 2 nařízení Brusel I bis. S ohledem na uvedené, kdy žalovaná je občanem České republiky a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. Soud věc projednal podle ust. § 115a o. s. ř., vycházeje z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě smlouvy uzavřené mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně ze dne [datum] poskytla částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne [datum]. Žalovaná byla při sjednávání smlouvy identifikována rodným číslem a číslem OP. Žalovaná se ocitla v prodlení se splacením zápůjčky, neboť do sjednaného dne zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně ani částečně nevrátila. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku ve výši 10 000 Kč. Pohledávka za žalovanou z titulu shora uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni, která prostřednictvím svého právního zástupce upomenula žalovanou předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu výše uvedené smlouvy, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1798 a násl., upravujících smlouvy uzavírané adhezním způsobem, ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2390 o. z. a násl., upravujících zápůjčku. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli shora uvedenou smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., která byla, s ohledem na postavení žalované jako spotřebitele, zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Dále bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Soud upozorňuje, že za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik právního poměru ze smlouvy o zápůjčce a jeho obsah, bylo břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran případné úhrady dlužné částky na žalované, která však v tomto směru nic netvrdila a neprokazovala. Jelikož žalovaná povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nesplnila, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 10 000 Kč. S ohledem na prodlení žalované s dobrovolným zaplacením má pak žalobkyně rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení z nesplacené jistiny za období žalobou uplatněné ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůty k plnění jistiny i příslušenství soud určil podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastoupení advokátem v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč za úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) dle ust. § 14b odst. 1 bodu 1 a odst. 6 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném a účinném znění (dále jen„ AT“), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za tři výše uvedené úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 14a odst. 1 AT. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.