13 C 69/2021-82 — Okresní soud v Mělníku

Předmětem řízení je peněžité plnění ve výši 1 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou prostřednictvím prostředku komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o zápůjčce včetně obchodních podmínek, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 1 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala zápůjčku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky (který není předmětem žaloby) uhradit nejpozději do [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením zápůjčky, neboť do dne [datum] zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně ani částečně nesplatila. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle čl. 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států. Podle čl. 4 bodu 1 nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalující strany je z pohledu nařízení irelevantní. Strana žalující tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. V dané věci je navíc s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy dána též výlučná mezinárodní příslušnost soudu státu dle bydliště žalovaného (tedy soudu České republiky) dle čl. 18 bodu 2 nařízení Brusel I bis. S ohledem na uvedené, kdy žalovaná je občanem České republiky a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. Soud věc projednal podle ust. § 115a o. s. ř., vycházeje z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě smlouvy uzavřené mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně ze dne [datum] poskytla částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne [datum]. Žalovaná se ocitla v prodlení se splacením zápůjčky, neboť do sjednaného dne zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně ani částečně nevrátila. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku ve výši 1 000 Kč. Pohledávka za žalovanou z titulu shora uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni, která prostřednictvím svého právního zástupce upomenula žalovanou předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu výše uvedené smlouvy, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1798 a násl., upravujících smlouvy uzavírané adhezním způsobem, ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2390 o. z. a násl., upravujících zápůjčku. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli shora uvedenou smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., která byla, s ohledem na postavení žalované jako spotřebitele, zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Dále bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Soud upozorňuje, že za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik právního poměru ze smlouvy o zápůjčce a jeho obsah, bylo břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran případné úhrady dlužné částky na žalované, která však v tomto směru nic netvrdila a neprokazovala. Jelikož žalovaná povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nesplnila, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 1 000 Kč. S ohledem na prodlení žalované s dobrovolným zaplacením má pak žalobkyně rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení z nesplacené jistiny za období žalobou uplatněné ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůty k plnění jistiny i příslušenství soud určil podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastoupení advokátem v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč za úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) dle ust. § 14b odst. 1 bodu 1 a odst. 6 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném a účinném znění (dále jen„ AT“), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za tři výše uvedené úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 14a odst. 1 AT. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.