20 C 193/2021-82 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 2 211 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 211 Kč od [datum] do zaplacení, který odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), což bylo žalované oznámeno. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky, jejímž předmětem byla dodávka služeb – elektrické energie/plynu na sjednaném odběrném místě, kterou právní předchůdkyně žalobkyně dodávala žalované na sjednané adrese. [příjmení] za poskytnuté služby byly žalované pravidelně fakturovány. Žalovaná však dosud zcela faktury splatné dne [datum] neuhradila a nikdy nereklamovala. Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění dílčích plateb činí 2 211 Kč. 2. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud souhlas účastníků s takovým postupem předpokládal. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Závěr o skutkovém stavu je takový, že dne [datum] podepsaly žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu s odběrným místem [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Na základě této smlouvy dodávala právní předchůdkyně žalobkyně elektřinu do odběrného místa. Fakturou [číslo] byla žalované vyúčtována elektřina za období od [datum] do [datum] v celkovém množství 1, [číslo] MWh na částku 6 650,98 včetně DPH, od čehož byly odečteny zálohy ve výši 4 440 Kč. Žalované tak zbývá uhradit 2 211 Kč s tím, že tato částka byla dle faktury splatná dne [datum]. Dne [datum] byla podepsána mezi právní předchůdkyní žalobkyně v postavení postupitele a žalobkyní v postavení postupníka smlouva o postoupení pohledávek, a to mj. pohledávka za žalovanou. Dne [datum] byla žalované odeslána výzva k úhradě dluhu ve výši 2 211 Kč před podáním žaloby. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila více, než připouštěla sama žalobkyně, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud zjištěný skutkový stav posuzoval podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (v souladu s čl. II bodem 8 zákona č. 131/2015 Sb.), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). 6. Podle § 50 odst. 2 věty první energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 7. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Základní povinností kupujícího je zaplatit kupní cenu (§ 2118 o. z.). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužných částek, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. 8. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu důvodnou, neboť bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 energetického zákona, která je současně kupní smlouvou podle § 2079 a následujících o. z., a právní předchůdkyni žalobkyně tedy vzniklo právo na zaplacení vyúčtované kupní ceny za dodávku elektřiny a souvisejících služeb. Současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel postoupila pohledávku dle § 1879 o. z. na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna (§ 1882 odst. 1 o. z.). Žalobkyně je tak k uplatnění předmětné pohledávky za žalovanou aktivně věcně legitimována. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni vyúčtovanou cenu za odebrané množství elektřiny za uvedené období. Soud upozorňuje, že za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik právního vztahu ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, jakož i jeho obsah, bylo břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně prokázání případného dřívějšího zániku smluvního vztahu a úhrady ceny na žalované, která však v tomto směru nic neprokázala ani netvrdila. Jelikož žalovaná povinnost zaplatit cenu za odebranou elektřinu a náhradu nákladů spojených s odpojením z důvodu neoprávněného odběru řádně a včas ve sjednané lhůtě splatnosti nesplnila, vznikla jí též povinnost zaplatit úrok z prodlení z dlužných částek podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla zcela úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z toho jednak soudní poplatek 400 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 200 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Soud dále přiznal 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 189 Kč (900 × 21 %), která patří k nákladům podle § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).