7 C 338/2021-35 — Okresní soud v Mělníku

Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Pro odůvodnění svého nároku žalobkyně tvrdila, že poskytuje službu odložení plateb až o 45 dní (tzv. Twisto [příjmení]) tak, že za žalovaného uhradí jednotlivé platby provedené prostřednictvím Twisto karty, a žalovaný je následně uhradí žalobkyni spolu s poplatkem za službu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti. Na základě vyplněného formuláře žalovaným prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] zaslala žalobkyně žalovanému platební kartu, kterou žalovaný užíval k nákupu zboží. V případě porušení smluvních podmínek se žalovaný zavázal hradit žalobkyni poplatky za prodloužení splatnosti, které žalobkyně požaduje v celkové výši [částka]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Výzva jim byla doručena v usnesení ze dne 2. 11. 2021 č. j. EPR 162205/2021 – 12. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. o. s. ř., tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný (prokázaný) stav je ten, že žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) dne [datum] Smlouvu k službě Twisto účet, na základě které byl žalovaný oprávněn provádět prostřednictvím Twisto karty platby za zboží či služby, s tím, že se zavázal jednotlivé platby následně uhradit žalobkyni spolu s poplatky, a to vždy nejpozději k 15. dni následujícího kalendářního měsíce ve výši alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, tj. služba„ Nákup na fakturu až [částka] – splatnost až 45 dnů“. V případě prodlení si strany sjednaly smluvní sankce, a to ve výši [částka] za každých odložených [částka] o 1 měsíc při platbě min. 10% z celkové jistiny a ve výši [částka] za každých odložených [částka] o 1 měsíc při platbě méně než 10% z celkové jistiny. Žalovaný službu užíval, když dne [datum] zaplatil Twisto kartou objednávku [webová adresa] za částku [částka], [částka] a [částka], dne [datum] za částku [částka], dne [datum] za částku [částka] a dne [datum] za částku [částka]. Vyúčtování ve výši však neuhradil řádně a včas dle smlouvy. V souvislosti s prodlením vyúčtovala žalobkyně žalovanému poplatky z prodlení [datum] ve výši [částka], 25. 2., 1. 3., 6. 3. a [datum] ve výši [částka], [datum] ve výši [částka] a dále dne [datum] smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne na adresu jeho bydliště [ulice a číslo], [obec]. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Bylo totiž prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného limitu účtu, a zavázal se žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky vrátit. Žalovaný úvěr čerpal, nehradila však svůj dluh řádně a včas. Soud proto vyhověl žalobkyni ohledně uplatněné dlužné části jistiny i ohledně požadovaných smluvních pokut v celkové výši [částka], sjednaných ve smlouvě pro případy prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů právního zastoupení. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka a sepis žaloby) dle § 14b) odst. 1 spolu s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po [částka] dle § 14b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. K takto vypočítaným nákladům pak dále přistupuje ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. 21% DPH ve výši [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).