13 C 6/2022-60 — Okresní soud v Mělníku

Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný využil bez platné jízdenky dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [anonymizováno], čímž se obohatil v rozsahu jízdného v částce [částka]. Téhož dne žalovaný využil bez platné jízdenky přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] - [část obce] a [obec] - [anonymizováno], čímž se obohatil v rozsahu jízdného v částce [částka] a ještě téhož dne využil bez platné jízdenky přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to opět ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] – [anonymizováno] a [obec]. Ve všech případech byla k jízdnému doměřena částka [částka] jakožto přirážka. Pohledávka byla postupně postoupena až na žalobce. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je společností se sídlem mimo Českou republiku, soud uvádí, že je dána pravomoc soudu věc projednat dle nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bodu 1 nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalující strany je z pohledu nařízení irelevantní. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem České republiky s trvalým pobytem v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne [datum] na lince železniční dopravy vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [anonymizováno], [obec] - [část obce] a [obec] – [anonymizováno] a [obec] – [anonymizováno] a [obec]. Na výzvu kontrolora se neprokázal ani v jednom případě platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému ani v jednom případě nezaplatil. [právnická osoba], jakožto původní věřitel a postupitel postoupila všechny tři pohledávky dne [datum] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jakožto postupníkovi a dne [datum] tato společnost postoupila všechny tři pohledávky i s příslušenstvím žalobce. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku [částka], s účinností od [datum] částku [částka]. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný cestoval třikrát hromadnou dopravou provozovanou právním předchůdcem žalobkyně, tedy využíval plnění z přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. občanského zákoníku, avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnil. Povinnost k zaplacení jízdného ([částka], [částka] a [částka]) a přirážky (3 x [částka]) mu tedy byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení (ke dni následujícímu po kontrole). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) v , ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb., z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Pro úplnost soud uvádí, že nebylo možno akceptovat požadavek žalobkyně na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] včetně DPH,, když v souzené věci se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka].