15 C 64/2022-31 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhala vůči žalovanému zaplacení 4 455 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že se žalovaný stal přihlášeným držitelem televizního přijímače, a tedy poplatníkem televizního poplatku na základě přihlášky do příslušné evidence ze dne [datum]. Žalovaný však předepsané televizní poplatky ve výši 405 Kč čtvrtletně od ledna 2019 do července 2021 v plném rozsahu nezaplatil, ačkoli k tomu byl řádně a v přiměřené lhůtě vyzván. V rámci příslušenství žalobkyně nárokuje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 704,56 Kč. 2. Žalovaný k věci uvedl, že dne [datum] ukončil provozování živnosti, tedy v rozhodném období let 2019 až 2021 povinnost hradit poplatek neměl. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 6. Žalobkyně je provozovatelkou veřejného televizního vysílání a příjemkyní televizních poplatků. Výše televizního poplatku činí 135 Kč měsíčně, přičemž je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem platí se poplatek čtvrtletně. Žalovaný se přihlásil jako držitel televizního přijímače do evidence poplatníků televizního poplatku v měsíci září 2010 /viz potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpis z evidence České pošty na č. l. 11 spisu/. Žalovaný ani přes výzvu nezaplatil televizní poplatky předepsané od ledna 2019 do července 2021 splatné čtvrtletně vždy ke každému 15. dni měsíce leden, duben, červenec a říjen, přičemž za výše uvedené období dluží žalobkyni částku ve výši celkem 4 455 Kč /viz předžalobní výzvu včetně dodejky na č. l. 12-13 spisu/. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z každého neuhrazeného poplatku od 16. dne příslušného měsíce do dne vyhotovení žaloby, tedy do [datum] /viz specifikaci výpočtu úroků z prodlení na č. l. 14 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil nebo že by splňoval podmínky pro osvobození od televizního poplatku. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ zákon o RT poplatcích“). 8. Podle § 3 odst. 2 zákona o RT poplatcích je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 9. Dle § 6 zákona o RT poplatcích činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 10. Dle § 7 odst. 3 zákona o RT poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. 11. Dle § 8 odst. 6 zákona o RT poplatcích je poplatník povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odstavcích 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. 12. Dle § 8 odst. 8 písm. a) zákona o RT poplatcích je z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku povinen se odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona. 13. Dle § 10 zákona o RT poplatcích nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněný domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši 405 Kč čtvrtletně, žalovaný však svou povinnost nesplnil, neboť neuhradil poplatky za období leden 2019 až červenec 2021 v celkové výši 4 455 Kč. Žalovaný sice ke dni [datum] přerušil provozování živnosti v provozovně na adrese [adresa žalovaného], na které byl přihlášen jako poplatník televizních poplatků, ale soud však konstatuje, že v tomto směru lze přisvědčit tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nesplnil svou povinnost odhlásit se od placení televizních poplatků, tak jak vyžaduje shora uvedený zákon. Žalovaný tedy v předmětném období nepřestal být poplatníkem ve smyslu § 3 uvedeného zákona a svědčila mu tak zákonná povinnost televizní poplatky hradit. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 16. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů do podání žaloby dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč a dále za 1 úkon po podání žaloby po 300 Kč (vyjádření k odporu). 18. Žalobkyně je sice v řízení zastoupena advokátem, avšak soud s ohledem na níže uvedené nepovažoval náklady na právní zastoupení v dané věci za účelné, a proto žalobkyni přiznal pouze paušální náhradu nákladů stejně, jako by náležela účastníku řízení, který by v řízení zastoupen nebyl. Při posouzení účelnosti nákladů na zastoupení advokátem se soud plně ztotožnil se závěry Ústavního soudu vyslovenými v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne [datum], v němž Ústavní soud uzavřel, že Česká televize sice není součástí státní moci, ale stát pro její fungování vytváří podmínky ve formě zákonných záruk a ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru má tak značně odlišné postavení. Lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Již v předchozích rozhodnutích (nálezy sp. zn. I. ÚS 2929/07, I. ÚS 1452/09, IV. ÚS 1087/09) Ústavní soud konstatoval, že tam kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Ústavní soud dospěl k závěru, že Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Pokud Česká televize sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc není ve srovnání s ostatními případy vymáhání neuhrazených televizních poplatků nikterak specifická, nelze považovat náklady na zastoup