16 C 345/2021-28 — Okresní soud v Mělníku

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předmět řízení vymezila žalobkyně v žalobě tak, že se domáhala vyklizení ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného bytu. Aktivní a pasivní legitimaci účastníků doložila žalobkyně výpisem z katastru nemovitostí a nájemní smlouvou. Na základě mezi účastníky uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum] přenechala žalobkyně předmětný byt do užívání žalovanému, a to na dobu určitou. Uplynutím sjednané doby došlo k ukončení nájemního vztahu a nájem skončil ke dni [datum]. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena a zároveň byl žalovaný dopisem ze dne [datum] vyzván, aby předmětný byt vyklidil a vyklizený předal žalobkyni do [datum], což však v určené lhůtě neučinil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu na předmětný byt dne [datum], a to na dobu určitou. Žalobkyně oznámila žalovanému, že nájem předmětného bytu nebude obnoven a skončil tedy ke dni [datum], zároveň byl žalovaný vyzván, aby k datu [datum] byt vyklidil a vyklizený předal žalobkyni. Žalovaný tak doposud neučinil. Podle § 2204 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o.z.“) neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou. Podle § 1012 věta prvá o.z. má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Dle § 1040 odst. 1 téhož zákona pak platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Bylo proto na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, že na jeho straně je dán právní důvod, který mu zakládá oprávnění do vlastnického práva žalobkyně v rozsahu užívání bytu, kterého je vlastníkem, zasahovat. Za situace, kdy žalovaný, pro svou naprostou pasivitu, nepřišel s jakýmkoliv tvrzením, zpochybňujícím uplatněný nárok žalobkyně, nebylo možno než dovodit, že po uplynutí sjednané doby trvání nájmu žádným takovým právním důvodem (např. novou nájemní smlouvou) nedisponuje. S přihlédnutím k právě prezentovanému soud žalobě jako opodstatněné vyhověl a zavázal žalovaného k vyklizení sporného bytu, když nebyly shledány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly odepření ochrany vlastnického práva žalobkyně, např. s odkazem na ust. § 3 až 8 o.z.. Lhůtu k vyklizení soud určil v souladu s ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši [částka] tvoří soudní poplatek ve výši [částka] a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 bod 4, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) ve výši [částka] a paušální náhrada výdajů dle § 13 AT v částce [částka] za každý ze 3 uplatněných úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, a předžalobní výzvu), a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši [částka] částkou [částka].