17 C 219/2021-98 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 3 849 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný si u žalobkyně prostřednictvím e-mailu objednal služby a výrobu reklamních předmětů – [anonymizováno 6 slov], kterou žalobkyně provedla a žalovanému předala. Následně žalovanému vyúčtovala provedené dílo fakturou [číslo] znějící na částku 1 815 Kč, splatnou [datum], [číslo] na částku 763 Kč splatnou [datum] a [číslo] na částku 1 271 Kč splatnou [datum], které žalovaný neuhradil. Na předžalobní výzvu reagoval žalovaný zasláním e-mailu, kterým chtěl doložit dlužné faktury, na které pak již nereagoval. Dodací listy nebyly vyhotoveny, neboť s ohledem na obchodní praxi se tyto nevyhotovují ohledně zakázek nízkého rozsahu. 2. Žalovaný nárok neuznává v celém rozsahu. S žalobkyní dříve spolupracoval, ale zejména s ohledem na problémy v komunikaci spolupráci ukončil. Žádné neuhrazené faktury vůči žalobkyni neevidoval, požádal proto o zaslání předávacích či dodacích listů, které žalobkyně nedoložila. Proto se předmětnou výzvou více nezabýval. Žalovaný tedy namítá, že nebyla uzavřena smlouva, a dále že mu zboží nebylo dodáno a nepřevzal jej. 3. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: 5. Žalovaný si u žalobkyně prostřednictvím e-mailu objednal služby a výrobu reklamních předmětů – [anonymizováno 6 slov], a to konkrétně objednávkou ze dne [datum] tisk [anonymizováno] za celkovou cenu 763 Kč (vyúčtovanou fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum]), které byly dodány [datum], objednávkou ze dne [datum] tisk [anonymizováno 5 slov] za celkovou cenu 1 815 Kč (vyúčtovanou fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum]), které byly dodány dne [datum], a objednávkou ze dne [datum] tisk [anonymizována čtyři slova] za celkovou cenu 1 271 Kč (vyúčtovanou fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum]), dodáno dne [datum]. Veškeré objednávky byly splněny a dodány, neboť žalovaný si je vyzvedl u žalobkyně v souladu s domluveným datem i způsobem převzetí uvedeným v e-mailové komunikaci. Soud považoval za nadbytečné provádět ohledně předání předmětného zboží výslech svědků – zaměstnanců žalobkyně, neboť z uvedených e-mailů jednoznačně vyplývá způsob předání i skutečnost, že žalovaný tento způsob včetně data předání potvrdil. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 8. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. 9. Soud vzal za prokázané, že žalovaný provedl u žalobkyně celkem 3 objednávky, žalobkyně žalovanému předala objednané zboží, neboť si jej žalovaný u žalobkyně osobně vyzvednul, a následně vystavila žalovanému celkem 3 faktury, které žalovaný ani přes opakované výzvy neuhradil. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. K námitkám žalovaného ohledně neuzavření smluv a nepředání zboží soud konstatuje, že z předložené e-mailové komunikace vyplývá jednak provedení všech 3 objednávek ze strany žalovaného, tak i dohodnutí způsobu následného předání zboží, přičemž z ničeho nevyplývá, že by k předání zboží domluveným způsobem (osobním vyzvednutím žalovaným u žalobkyně) nedošlo. Nadto by bylo nelogické, aby žalovaný provedl postupně celkem 3 objednávky (ve dnech [datum], [datum] a [datum]) za situace, kdy by mu zboží z předchozích objednávek nebylo předáno. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na nízký rozsah zakázek a osobní převzetí nebyly vyhotovovány dodací listy, tedy tyto nemohly být žalovanému k jeho výzvě předloženy. Soud proto považuje uvedené námitky žalovaného za liché, neboť žalovaný si musel být vědom své povinnosti uhradit sjednanou cenu za objednanou službu, kterou u žalobkyně postupně celkem 3× využil. 11. Ani ohledně otázky neprokázání svého nároku vůči žalovanému v rámci předžalobních výzev nemůže soud dát žalovanému za pravdu. Žalovaný si musel být svého závazku vědom již od okamžiku převzetí objednaného zboží, a dále od okamžiku doručení 3 předmětných faktur (které také byly žalovanému zaslány postupně mezi jednotlivými objednávkami), nelze tak klást k tíži žalobkyně, že si žalovaný nebyl svého dluhu nadále vědom, a tudíž se domáhal předložení dodacích listů (které v tomto případě s ohledem na malou cenu zakázky neexistovaly), a bez jejich doručení se následně rozhodl uvedeným nárokem dále nezabývat. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 13. Soud přiznal žalobkyni i náhradu nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky mezi podnikateli v paušální výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož se jedná o pohledávku ze vzájemného závazku mezi podnikateli. Soud však přiznal uvedenou náhradu toliko 1× (a nikoliv 3× podle požadavku žalobkyně dle počtu faktur), neboť pro účely přiznání této náhrady se jedná toliko o 1 nárok. Pojem„ uplatnění pohledávky“ je v tomto smyslu nutno vykládat jako souhrn veškerých požadovaných plateb z jednoho titulu (nezaplacené zboží) za určité období, bez ohledu na počet vystavených faktur, neboť tyto byly vymáhány a uplatněny společně. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 197,55 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše 8 882,08 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (náhrady nákladů mezi podnikateli) v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 849 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, sepis žaloby, doplnění/replika k vyjádření žalovaného, účast na soudním jednání) a z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 009,98 Kč za 90 ujetých km v částce 609,98 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,6 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 009,98 Kč ve výši 1 472,10 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.