17 C 297/2022-21 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 131 100 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná, jako dlužník, dne [datum] uznala svůj dluh vůči žalobkyni, jako věřitelce, v celkové výši 131 100 Kč, kdy částka 82 500 Kč představuje dlužné nájemné z titulu nájemní smlouvy ze dne [datum] na nájem domu na adrese [ulice a číslo], [obec] a částka 48 600 Kč představuje škodu na majetku pronajímatelky (žalobkyně). Žalovaná se zavázala dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč počínaje dnem [datum] pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná však na uvedenou pohledávku ničeho neuhradila. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny dluhu i se zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalovaná k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených žalobkyní, dospěl soud k následujícím závěrům stran skutkového stavu věci. Jak vyplývá z listiny označené jako„ Uznání dluhu co do důvodu a výše podle občanského zákoníku“ ze dne [datum], uznala žalovaná téhož dne vůči žalobkyni svůj dluh ve výši 131 100 Kč z titulu smlouvy o nájmu domu na adrese [adresa žalované]. Nájemné činilo 12 000 Kč měsíčně a zálohy na energie 4 500 Kč s tím, že žalovaná dluží na poplatcích spojených s bydlením k [datum] částku 82 500 Kč a na náhradě škody na majetku žalobkyně částku 48 600 Kč. Žalovaná se zavázala předmětný dluh splácet od března roku 2016 v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč vždy k 20. dni v měsíci s tím, že nezaplacením jedné splátky řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu /viz uznání dluhu na č. l. 6 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2053 zák. č. 89/2012Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Soud dále při právním posouzení věci vycházel z § 133 o. s. ř., podle něhož platí, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 6. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy žalovaná vůči žalobkyni písemně uznala dluh určený co do důvodu i výše, založila tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V souzené věci, ve které se žalobkyně domáhá splnění takto utvrzeného závazku, resp. uznaného dluhu spočívá tak důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalované. S ohledem k tomu, že však žalovaná při své pasivitě neexistenci dluhu netvrdila, nadto, aby ji prokázala, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou (srov. přiměřeně rozhodnutí NS ČR ze dne 22.6.2004 sp.zn. 32 Odo 964/2003, příp. rozhodnutí téhož soudu ze dne 23.2.2006 sp.zn. 33 Odo 1028/2004). 7. V souvislosti s uvedeným bylo proto žalobě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných žalobkyní ve smyslu §§ 1968 a 1970 o. z., ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vyhověno. 8. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 004 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 244 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 131 100 Kč sestávající z částky 6 380 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.