5 C 60/2022-18 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 19. 7. 2022 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 2 159,29 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaná stala přihlášenou držitelkou televizního přijímače, a tedy poplatníkem televizního poplatku na základě přihlášky do příslušné evidence ze dne [datum]. Žalovaná však v plném rozsahu nezaplatila televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období únor 2020 - květen 2021, ačkoli k tomu byla řádně a v přiměřené lhůtě vyzvána. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně je provozovatelkou veřejného televizního vysílání a příjemkyní televizních poplatků. Výše televizního poplatku činí od 1. 1. 2008 částku 135 Kč měsíčně. Žalovaná se [datum] přihlásila jako držitelka televizního přijímače do evidence poplatníků televizního poplatku /viz potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpis z evidence České pošty na č.l. 6 Žalovaná nezaplatila televizní poplatek za měsíce únor 2020 - květen 2021, ačkoli k tomu byla řádně a v přiměřené lhůtě vyzvána, a proto za výše uvedené období dluží žalobkyni částku ve výši celkem 2 159,29 Kč /viz předžalobní výzva včetně dodejky na č.l. 7, 8/. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z každého neuhrazeného poplatku od 16. dne příslušného měsíce do dne vyhotovení žaloby /viz specifikaci výpočtu úroků z prodlení na č.l. 9 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by přijímač odhlásila před uplynutím rozhodného období nebo že by splňovala podmínky pro osvobození od televizního poplatku. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle ust. § 3 odst. 2 uvedeného zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 8. Dle ust. § 6 uvedeného zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 9. Dle ust. § 7 odst. 2 věty první uvedeného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 10. Dle ust. § 10 uvedeného zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněný domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud shledal uplatněný nárok žalobkyně po právu a žalobě jako důvodné vyhověl v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení televizního poplatku v částce 2 159,29 Kč, včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z této částky. 12. Soud vzal za prokázané, že žalované, která je v souladu s § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích považována za poplatníka televizního poplatku, vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, žalovaná však svou povinnost nesplnila, neboť neuhradila poplatek ve výši 134,29 Kč za měsíc únor roku 2020 a ve výši 135 Kč za měsíce březen 2020 až květen 2021. 13. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 14. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 15. Soud ovšem nepřiznal žalobkyni požadovanou náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, které žalobkyně uhradila 3. osobě za poskytnutí služby související s vymáháním pohledávky před podáním žaloby, neboť tyto žalobkyni nenáleží. Uvedené náklady mimosoudního vymáhání nebyly mezi účastníky sjednány. Uvedené náklady zároveň nemusely být pro uplatnění nároku u soudu žalobkyní vůbec vynaloženy, jednalo se z její strany pouze o rozhodnutí převést část procesu uplatnění žaloby (vyhotovení, komplementaci a zaslání předžalobní výzvy) na 3. osobu, a to za odměnu dle sjednaného smluvního vztahu žalobkyně. Žalobkyně však uvedenou část procesu může učinit sama, a zároveň je žalobkyni za odeslání předžalobní výzvy v rámci soudního procesu přiznávána náhrada (ať již jako odměna advokáta včetně paušální náhrady nákladů související s tímto úkonem, či jakožto paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka), a to bez ohledu na skutečnost, jakým konkrétním způsobem a s jakými náklady tak žalobkyně učinila, ledaže žalobkyně místo paušální náhrady výslovně uplatní a doloží jí náklady skutečně vzniklé. Uvedené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč tudíž nemohou být bez dalšího přenášeny na žalovanou, obdobně jako kdyby žalobkyně před podáním žaloby přistoupila k procesu dalšího předžalobního vymáhání, ať již sama, či prostřednictvím 3. osoby, např. inkasní agentury (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008). Pouze nutné a doložené náklady vynaložené pro uplatnění svého práva u soudu lze přiznat jako náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 zákona o. z., a to pouze v případě, že tyto nejsou kryty v rámci náhrady nákladů řízení jakožto náhrady nákladů jednotlivých úkonů uvedených ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti [číslo] Sb. o stanovení výše paušální náhrady (…), respektive vyhlášce Ministerstva spravedlnosti [číslo] advokátního tarifu. Jiné náklady související s uplatněním či vymáháním pohledávky lze požadovat jen, pakliže si to strany výslovně ujednaly, či stanoví-li tak zákon (např. stanovením minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 159,29 Kč sestávající včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. 17. Žalobkyně je sice v řízení zastoupena advokátem, avšak soud s ohledem na níže uvedené nepovažoval náklady na právní zastoupení v dané věci za účelné, a proto žalobkyni přiznal pouze paušální náhradu nákladů stejně, jako by náležela účastníku řízení, který by v řízení zastoupen nebyl. Při posouzení účelnosti nákladů na zastoupení advokátem se soud plně ztotožnil se závěry Ústavního soudu vyslovenými v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že Česká televize sice není součástí státní moci, ale stát pro její fungování vytváří podmínky ve formě zákonných záruk a ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru má tak značně odlišné postavení. Lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Již v předchozích rozhodnutích (nálezy sp. zn. I. ÚS 2929/07, I. ÚS 1452/09, IV. ÚS 1087/09) Ústavní soud konstatoval, že tam kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenáše