6 C 166/2022-42 — Okresní soud v Mělníku

1. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení 2 996,66 Kč s tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu [číslo] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na jejímž základě se právních předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal hradit sjednanou cenu. Současně bylo žalovanému zapůjčeno zařízení [anonymizováno 7 slov]). Žalovaný soustavně nehradil řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, proto právní předchůdce žalobkyně od uzavřené smlouvy dne [datum] odstoupil. Žalovaný příslušné technické zařízení zapůjčené na základě smlouvy nevrátil a právní předchůdkyně žalobkyně proto požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále vystavila žalovanému vyúčtování v celkové částce 966,66 Kč, jež se skládala z poplatku za odpojení ve výši 500 Kč a z cen pronájmu technického zařízení. V důsledku fúze sloučením přešlo ke dni 1. 4. 2020 veškeré jmění právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni jako nástupnickou společnost. Žalovaný smluvní pokutu a dluh za pronájem zařízení ani přes výzvu žalobkyně neuhradil. 3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Závěr o skutkovém stavu je ten, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] a dne [datum] smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejichž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, ceník, specifikace služeb a všeobecné obchodní podmínky. Na základě těchto smluv se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a pronajala žalovanému zařízení [anonymizována tři slova] a [příjmení] [příjmení] /smlouvy na č.l. 13 a 15/. Jejich převzetí stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě /zakázkový list na č.l. 14 Za nájem těchto zařízení se žalovaný zavázal platit nájemné ve výši 70 Kč měsíčně za každé zařízení. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 7.1.2021, odstoupení od všech uzavřených smluv ke dni 20.1.2021 z důvodu nehrazení vyúčtování a vyzvala žalovaného k vrácení pronajatého zařízení /odstoupení od smlouvy na č.l. 16 Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč pro případ, že žalovaný nevrátí právní předchůdkyni žalobkyně pronajaté zařízení do 14 dnů ode dne skončení smlouvy /všeobecné podmínky na č.l. 22-26, ceník služeb na č.l. 17-18 Právní předchůdkyně žalobkyně vystavila vyúčtování [číslo] se splatností ke dni 5.9.2020, z nějž za pronájem technických zařízení požaduje 140 Kč, vyúčtování [číslo] se splatností ke dni 5.10.2020, z nějž za pronájem technických zařízení požaduje 140 Kč, vyúčtování [číslo] se splatností ke dni 5.11.2020, z nějž za pronájem technických zařízení požaduje 140 Kč, vyúčtování [číslo] se splatností ke dni 5.12.2020, z nějž za pronájem technických zařízení požaduje 140Kč a z vyúčtování [číslo] se splatností dne 5.1.2021, z nějž byly započteny opravné položky ve výši - 46,67 Kč, - 46,67 Kč za pronájem technického zařízení a částku 500 Kč za odpojení z důvodu nedoplatku, celkem tedy 966,66 Kč /vyúčtování na č.l. 8-12 Právní předchůdkyně žalobkyně zanikla v důsledku fúze sloučením žalobkyně a [právnická osoba] se žalobkyní, na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění zanikajících společností. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 31.1.2022 /předžalobní upomínka na č.l. 19, potvrzení o podání na č.l. 20 Žalovaný v řízení netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradil více, než uváděla v řízení žalobkyně, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Podle § 2201 a násl. o. z. se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 2048 a násl. o. z. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. 8. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla smlouva o nájmu specifikovaných zařízení. Žalovaný se v této smlouvě zavázal platit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytované služby ceny dle vyúčtování. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto smluvní povinnost neplnil, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni cenu za vyúčtované služby ve výši 966,66 Kč. Soud dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč z titulu smluvní pokuty, když žalovaný nevrátil právní předchůdkyni žalobkyně pronajaté zařízení ve lhůtě ujednané ve smlouvě. Právní předchůdkyně žalobkyně zanikla v důsledku fúze sloučením žalobkyně a [právnická osoba] se žalobkyní, na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění zanikajících společností. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř., tak že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to ve výši 1 489 Kč. Z této částky 400 Kč představuje soudní poplatek, 726 Kč představuje náhradu nákladů právního zastoupení za tři úkony právních služeb (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a podání návrhu ve věci samé) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (3 × 200 + 21% DPH) a 363 Kč představuje paušální částku náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právních služeb po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (3 × 100 + 21% DPH). Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení za zastupování advokátem aplikoval § 14b advokátního tarifu, neboť návrh na zahájení řízení posoudil jako tzv. formulářovou žalobu. Žalobkyně podala návrh na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně shodnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 10. Lhůty k plnění ve výrocích I. a II. byly určeny podle 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.