12 C 203/2023-81 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 54 751,44 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru reg. [číslo] z titulu smlouvy o zřízení a vedení účtu reg. [číslo] [bankovní účet]. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] (dříve pod sp. zn. [spisová značka]), ze kterého byl usnesením ze dne [datum] nárok na zaplacení částky ve výši 16 393,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o zřízení a vedení účtu reg. [číslo] [bankovní účet] vyloučen k samostatnému řízení. O nároku na zaplacení částky 38 357,53 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru reg. [číslo] bylo zdejším soudem rozhodnuto rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 19. 11. 2008. K odůvodnění nároku na zaplacení částky ve výši 16 393,91 Kč s příslušenstvím žalobkyně uvedla, že dne [datum] žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o zřízení a vedení účtu 51 [bankovní účet], na základě které žalobkyně vedla pro žalovanou běžný účet. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky žalobkyně. Žalovaná se na běžném účtu dostala do neoprávněného debetu, který neuhradila, ač byla k uhrazení žalobkyní vyzývána. V souladu s podmínkami žalobkyně byl nepovolený debet ve výši 16 393,91 Kč ke dni [datum] převeden z běžného účtu žalované na účet pohledávek z nepovoleného debetu. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila v souladu s oznámením žalobkyně ze dne [datum], kterým se stanoví úrokové sazby vkladů a úvěrů, nárok na úrok z prodlení ve výši v běžící výši 25 % ročně z žalované částky, patrné z výroku I. tohoto rozsudku. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalovaná s žalobkyní uzavřela dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] smlouvu o zřízení a vedení IDEAL konta na základě které se žalobkyně zavázala žalované zřídit běžný účet. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky žalobkyně k IDEAL kontu, ze kterých plyne, že žalobkyně mohla žalované povolit změnu stávajícího kreditního účtu na kreditně-debetní účet a v takovém případě byla žalovaná oprávněna čerpat prostředky z povoleného nezajištěného debetu na dobu 180 kalendářních dnů. Po uplynutí této doby musel účet vykazovat nulový či kreditní zůstatek, v opačném případě byl zůstatek považován za nepovolený debet/viz smlouva na č. l. 25-26 spisu, dodatek na č. l. 27 spisu, podmínky na č. l. 28-29 Žalovaná prostředky z povoleného debetu čerpala, ale řádně nesplatila, když se ke dni [datum] dostala do nepovoleného debetu ve výši 16 393,91 Kč /viz výpis na č. l. 30 spisu/. Pro případ prodlení žalované s úhradou nepovoleného debetu byla účastníky sjednána úroková sazba dle sazebníku žalobkyně ze dne [datum] s platností od [datum] ve výši 25 % ročně /viz oznámení žalobkyně na č. l. 31-35 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 6. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do [datum] (dále jen„ obchodní zákoník“). 7. Podle § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby na určitou měnu běžný účet pro jeho majitele. Dále podle § 710 obchodního zákoníku, je-li ve smlouvě stanoveno, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když nemá k tomu potřebné peněžní prostředky na účtu, řídí se práva a povinnosti stran při uskutečnění těchto plateb smlouvou o úvěru (§ 497 a následující obchodního zákoníku). Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru, se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o běžném účtu. Žalobkyně v souladu s podmínkami žalované také poskytla úvěrový rámec ve formě povoleného debetu na běžném účtu s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými úroky a poplatky vrátit. Žalovaná se dostala do nepovoleného debetu, který žalobkyni nevrátila. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalované. Na ní bylo, aby tvrdila a samozřejmě i prokázala, kdy a jak dluh uhradila. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci nebylo tvrzeno, soud žalobě plně vyhověl. Neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou, soud vyhověl také nároku na úrok z prodlení ve smluvené výši 25 % ročně z dlužné částky (výrok I. tohoto rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 4 957,60 Kč sestávající z částky 650 Kč představující rozdíl mezi zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 190 Kč a soudním poplatkem ve výši 1 540 Kč, který byl vypořádán v rámci řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] /viz rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne 19. 11. 2008, poslední odstavec odůvodnění/ a dále z odměny za 2 úkony právní služby dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“) z tarifní hodnoty 16 393,91 Kč po 1 780 Kč (příprava a převzetí věci, podání žaloby), a 21 % DPH dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 747,60 Kč. 11. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni v tomto řízení nepřiznal nárok na náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 a. t., neboť náhrada hotových výdajů spojených s úkony právní služby v rozsahu přípravy a převzetí věci a podání žaloby již byla žalobkyni přiznána v rámci řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 73/2008, neboť tyto úkony právní služby byly společné pro obě řízení /viz rozsudku č. j. 13 C 73/2008-67 ze dne 19. 11. 2008, poslední odstavec odůvodnění/. Soud také zkoumal, zda stanovení účelně vynaložených nákladů podle a. t. nebude znamenat nezanedbatelné zvýšení nákladů řízení oproti výši, s níž mohl účastník pro případ neúspěchu ve sporu počítat, neboť strany do řízení vstoupily za účinnosti tzv. přísudkové vyhlášky č. 484/2000 Sb., která byla ke dni [datum] zrušena nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (srov. Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3559/15 ze dne [datum]). Soud dospěl k závěru, že v případě stanovení nákladů řízení dle přísudkové vyhlášky by sazba odměny za řízení byla ve výši 8 587 Kč (podle § 3 odst. 1 bod 7 přísudkové vyhlášky). Náklady řízení by tak byly stanoveny ve výši 9 237 Kč (8 587 Kč + 650 Kč soudní poplatek), tedy ve výši vyšší než přiznané podle a. t., a proto soud náklady řízení přiznal podle a. t. 12. Lhůty k plnění ve výrocích I. a II. byly určeny podle 160 odst. 1 o. s. ř.