15 C 224/2023-22 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 32 082,26 Kč s úrokem a úrokem z prodlení částečně v běžící a částečně v kapitalizované výši, patrné z výroku I. tohoto rozsudku a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný jako podnikatel uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o povoleném debetu (dále také jen„ smlouva“), na jejímž základě žalobkyně žalovanému umožnila čerpat na běžném účtu [číslo] [bankovní účet] finanční prostředky do povoleného debetu v poskytnutém limitu za podmínek smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, sazebník poplatků a oznámení o úrokových sazbách. Žalovaný prostředky na běžném účtu přečerpal do nepovoleného debetu, který ani přes výzvu žalobkyně řádně neuhradil. Žalobkyně proto odstoupila od smlouvy a ke dni [datum] běžný účet žalovaného zrušila. Žalobkyně současně vyrovnala debetní zůstatek žalovaného a dlužnou částku nadále vede na zvláštním účtu pohledávek. Žalovaná částka ve výši 32 082,26 Kč představuje neuhrazenou jistinu a částka ve výši 1 200 Kč představuje výši minimálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalovaný je od roku 2013 držitelem několika ohlašovacích živnostenských oprávnění, od roku 2018 je držitelem oprávnění koncesovaného. Žalovaný jako podnikatel uzavřel dne [datum] prostřednictvím aplikace Mobilní banka s žalobkyní smlouvu o povoleném debetu k účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr ve formě možnosti přečerpání zůstatku na účtu do výše úvěrového rámce 30 000 Kč. Účastníci si smlouvou dále pro případ přečerpání povoleného limitu sjednali úročení nepovoleného debetu úrokovou sazbou z nepovoleného debetu /viz smlouva na č. l. 7 spisu, oznámení o úrokových sazbách na č. l. 8-9 spisu, všeobecné obchodní podmínky dostupné v systému [příjmení], údaje z veřejné části živnostenského rejstříku na č. l. 19 spisu/. Žalovaný se dostal do nepovoleného debetu (přečerpal povolený limit), proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. Žalovaný byl naposledy vyzván žalobkyní k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz odstoupení od smlouvy na č. l. 10 spisu, oznámení o zrušení účtu na č. l. 11 spisu, předžalobní upomínka na č. l. 12, potvrzení o podání na č. l. 13 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 10. Podle § 2 živnostenského zákona živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. 11. Podle § 3 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení vlády“), jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1200 Kč. 12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o povoleném debetu, který je svým charakterem úvěrem. Žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému v postavení podnikatele úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými úroky a poplatky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal, dostal se ale do nepovoleného debetu, který řádně a včas neuhradil. Pro úplnost soud uvádí, že na posuzovaný právní vztah nedopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný uzavřel smlouvu o povoleném debetu v rámci své podnikatelské činnosti a nebyl tak v postavení spotřebitele dle § 419 o. z. Soud proto přiznal žalobkyni celkem částku 32 082,26 Kč představující nesplacenou dlužnou jistinu vč. smluvního úroku. Soud vyhověl žalobkyni i ohledně požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť tento nárok byl uplatněn v souladu s nařízením vlády. 13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 14. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 462 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 284 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 082,26 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 378 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.