17 C 121/2023-25 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobce se obrátil dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnil nárok na určení vlastnictví ve výroku specifikovaného vozidla s tím, že kupní smlouvou ze dne , datum, prodal žalovanému za 8 000 Kč ve výroku specifikované vozidlo (dále jen„ předmětné vozidlo“), které žalovanému fyzicky předal včetně příslušenství (klíčků, technického průkazu). Žalobce žalovanému udělil plnou moc k provedení zápisu převodu vozidla v registru vozidel, což však žalovaný v zákonné lhůtě ani později neučinil. Řízení o podaném návrhu ze strany žalobce na přepis v registru vozidel na žalovaného dle ustanovení § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. bylo zastaveno, neboť žalobce nemohl doložit potřebné dokumenty, kterými již nadále nedisponuje, a žalovaný mu neposkytl součinnost. Jelikož jsou žalobci jakožto vlastníkovi předmětného vozidla evidovaného v registru vozidel nadále po převodu vozidla ukládány pokuty za spáchané dopravní přestupky týkající se předmětného vozidla, podává nynější určovací žalobu.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem , země, . Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný měl ke dni zahájení řízení na adrese , adresa žalovaného, adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:6. Žalobce uzavřel s žalovaným kupní smlouvu na předmětné vozidlo dne , datum, , přičemž při podpisu byla žalobci předána v hotovosti kupní cena 8 000 Kč, a žalovanému bylo předáno vozidlo s veškerým příslušenstvím, včetně dokladů. Účastníci ve smlouvě ujednali, že nahlášení změn v registru silničních vozidel zajistí kupující, k čemuž mu žalobce udělil plnou moc /viz kupní smlouvu na č. l. 2-3 spisu/. Žalovaný svou povinnost nesplnil, přičemž ani žalobci se následně nepodařilo zápis v registru vozidel provést z důvodu absence nutných dokladů (dříve předaných žalovanému) /viz , anonymizováno, , stát. instituce, , anonymizována dvě slova, , datum rozhodnutí, , , číslo jednací, , číslo, , o zastavení řízení na č. l. 6-7 Žalobce byl vystavován negativním důsledkům spojeným s neprovedením zápisu převodu do registru silničních vozidel /viz výzvy k úhradě pokut na č. l. 4-57. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.9. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.10. Dle ust. § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.11. Podle ustanovení § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Dle odst. 2 došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka.12. Dle ust. § 8 odst. 4 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. se k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla přiloží v případě převodu vlastnického práva 1.) technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla a 2.) zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu.13. Soud se nejdříve zabýval tím, zda má žalobce naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006 uzavřel, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel. Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž základním východiskem např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle ustanovení § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla). Byť i v těchto případech má žalobce zásadně možnost se případným negativním důsledkům vyhnout (jak blíže rozebral Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 114/20), bylo v rámci ustálené rozhodovací praxe soudů dovozeno, že prodávající, který již nedisponuje doklady nutnými k provedení přepisu v registru silničních vozidel ve smyslu ust. §§ 8 a 8a zákona č. 56/2001 Sb., má možnost podat u civilních soudů určovací žalobu ohledně vlastnictví předmětného vozidla (k tomu srov. např. již zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006 a nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 114/20), a to buď formulovanou pozitivně (že je žalovaný vlastníkem předmětného vozidla, s výrokem závazným pro účastníky řízení, ale též pro všechny orgány dle ust. § 159a odst. 1, 3 o. s. ř.), či negativně (že žalobce není nadále vlastníkem předmětného vozidla), anžto právě určovací rozsudek soudu je dostatečným podkladem pro vymazání údajů osoby, jež není vlastníkem vozidla, z registru silničních vozidel (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 7 As 254/2016-33).14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.15. Soud vzal za prokázané, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla s ohledem na platně uzavřenou kupní smlouvu ze dne , datum, . Žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, neboť pouze na základě deklaratorního rozsudku bude moci následně docílit odstranění údajů o své osobě jakožto nesprávně vedeného vlastníka předmětného vozidla v registru silničních vozidel. Žalobce tak uplatnil svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s.