17 C 293/2022-34 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 1 036 456 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně je podnikatelka zejména v oborech výroba, distribuce, prodej import a export potravin, potravinářského a souvisejícího zboží, a domáhá se svého nároku na úhradu dlužné částky z titulu neuhrazených kupních cen za zboží dodané žalovaného dle jednotlivých kupních smluv. Žalovaný podnikatel si v období od [anonymizována tři slova] [rok] objednal od žalobkyně zboží v celkové hodnotě 1 036 456 Kč, za které však neuhradil příslušnou kupní cenu. Žalovaný zboží objednával dle aktuální nabídky žalobkyně, ta žalovanému objednané zboží dodala a žalovaný zboží vždy osobně převzal. Tyto skutečnosti žalovaný písemně potvrdil v uznání dluhu ze dne [datum]. Žalovaný však neuhradil jednotlivé vystavené faktury za dodané zboží v celkové výši 1 036 456 Kč, a to konkrétně: Faktura č.; Kupní cena (Kč); Splatnost [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] [číslo]; [číslo]; [datum] 2. Žalobkyně požaduje uvedené částky včetně úroku z prodlení vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých částek a dále náhradu nákladů za uplatnění pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč. 3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný jako podnikatel uzavřel z žalobkyní jednotlivé kupní smlouvy a následně učinil v období od [anonymizována tři slova] [rok] objednávky na zboží v celkové ceně 1 036 456 Kč, které žalobkyně žalovanému dodala, a ohledně kterého vystavila žalovanému následně jednotlivé faktury specifikované výše, které však žalovaný neuhradil, přičemž uvedené skutečnosti žalovaný potvrdil v uznání dluhu ze dne [datum]. V uvedeném uznání dluhu žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu (neuhrazené kupní ceny za odebrané zboží dle výše specifikovaných faktur) i výše (celkem 1 036 456 Kč) /viz uznání dluhu na č. l. 11 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2053 zák. č. 89/2012Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu znání v době uznání trvá. Soud dále při právním posouzení věci vycházel z § 133 o. s. ř., podle něhož platí, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 7. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy žalovaný vůči žalobkyni písemně uznal dluh určený co do důvodu i výše, založil tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V souzené věci, ve které se žalobkyně domáhá splnění takto utvrzeného závazku, resp. uznaného dluhu spočívá tak důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalovaném. S ohledem k tomu, že však žalovaný při své pasivitě neexistenci dluhu netvrdil, nadto, aby ji prokázal, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 32 Odo 964/2003, příp. rozhodnutí téhož soudu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1028/2004). Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 9. Soud přiznal žalobkyni i náhradu nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky mezi podnikateli v paušální výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož se jedná o pohledávku ze vzájemného závazku mezi podnikateli. 10. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 98 141,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 51 823 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 036 456 Kč sestávající z částky 12 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 280 Kč ve výši 8 038,80 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.