17 C 95/2023-32 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 26 074,46 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná byla smluvním partnerem dodavatele/obchodníka s plynem [právnická osoba], se kterým uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo [ulice a číslo], [obec] - [část obce]. Jelikož původní dodavatel/obchodník s plynem žalované pozbyl oprávnění nebo schopnost dodávat plyn a žalovaná si v následujících třech dnech nezvolila jiného dodavatele/obchodníka s plynem, zajišťovala v souladu s platnou právní úpravou ode dne [datum] dodávky plynu a další související služby žalobkyně jako dodavatel poslední instance. O této skutečnosti žalobkyně žalovanou informovala přípisem ze dne [datum], jehož přílohou byl ceník plynu, ceník služeb a plán záloh. Cenu odebraného plynu za období [datum] až [datum] v množství [anonymizováno] m3 vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou, [variabilní symbol] na částku ve výši 26 174,46 Kč včetně DPH,. Faktura byla splatná dne [datum]. Na tuto fakturu nebyla žalovanou do dnešního dne provedena žádná úhrada, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem [země]. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaná má na adrese uvedené shora adresu místa pobytu /viz výpis údajů z registru obyvatel/ a písemnosti jsou jí na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů). 5. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů, jakož i ze shodných tvrzení účastníků (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.; zde soud poznamenává, že skutková tvrzení nevyžadují důkazu nejen tehdy, pokud i druhá strana sporu výslovně tvrdí totéž, nýbrž i za situace, že tvrzení zůstane protistranou nepopřeno), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně, jako dodavatel poslední instance pro odběratele plynu /viz kupř. informace na internetových stránkách [webová adresa] oznámila dne [datum] žalované, že podle informací operátora trhu pozbyl jeho stávající dodavatel [právnická osoba] oprávnění/schopnost dodávat mu zemní plyn v souladu s jeho smlouvou a od [datum] spadá dodávka zemního plynu do odběrného místa žalované na adrese [adresa žalované], jímž žalobkyně je a bude žalované po dobu 6 měsíců dodávat zemní plyn za zákonem stanovených podmínek a za věcně usměrňovanou cenu podle platného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Přílohou tohoto oznámení byl mimo jiné plán záloh a plateb na období od [datum] do [datum], ceník plynu pro zákazníky v režimu poslední instance platný od [datum] /viz oznámení na č.l. 7 spisu, plán záloh na č.l. 8 spisu/. Žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatek na platbách za plyn a související služby fakturou [číslo] znějící na částku 26 076,46 Kč za spotřebu plynu v období od [datum] do [datum] se splatností do [datum] /viz faktura na č.l. 15 a násl. spisu/. Žalovaná byla vyzvána k úhradě vyfakturované částky, naposledy předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č.l. 11 včetně poštovního podacího archu na č.l. 13 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu nebo že by snad žalobkyně nárokovala úhradu vyfakturované částky nedůvodně. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), (dále jen„ EZ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle § 12a odst. 1 EZ ve znění účinném do 31. 12. 2021, je dodavatelem poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě, držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení dodává dodavatel poslední instance elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel elektřiny nebo plynu pozbyl oprávnění nebo jako subjekt zúčtování nesplňuje finanční podmínky zúčtování odchylek nebo v případě dodávky elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny nemá zajištěnu související službu v elektroenergetice nebo v případě dodávky plynu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu nemá zajištěnu související službu v plynárenství. Tato povinnost vzniká dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa dotčeného zákazníka, v němž nikdo neodpovídá za odchylku, trvá nejdéle 6 měsíců a nevztahuje se na zákazníka, jehož spotřeba plynu za posledních 12 měsíců byla vyšší než 630 MWh. Dle odstavce 4 uvedeného ustanovení je dodavatel poslední instance povinen neprodleně oznámit zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky dotčenému zákazníkovi a provozovateli distribuční soustavy. Dle odstavce 8 uvedeného ustanovení jsou ukončeny okamžikem zahájení dodávky elektřiny nebo plynu dodavatelem poslední instance dodávky elektřiny nebo plynu původním dodavatelem zákazníkovi. 8. Podle § 62 odst. 2 písm. i) EZ je zákazník povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku plynu podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. 9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Vycházel přitom z toho, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou vznikl ex lege, tedy ze zákona, který nejenže v definovaných situacích ukládá dodavateli poslední instance povinnost zákazníkovi dodávku plynu zajistit, ale také zcela zřetelně zakotvuje povinnost zákazníka za dodávku plynu zaplatit. V daném případě žalobkyně coby dodavatel poslední instance dodávala za naplnění podmínek a postupem dle § 12a EZ žalované ve výše uvedeném období a do shora specifikovaného odběrného místa plyn, jehož dodávku následně vyfakturovala. Žalovaná oproti tomu svou povinnost včas a řádně uhradit cenu dodávky plynu nesplnila, a to ani zčásti. 10. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl s placením dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 11. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 012 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 044 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 074,46 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud od