10 C 331/2023-51 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., IČO25085689, po jejímž zániku přešel veškerý majetek, dluhy a práva a povinnosti s účinností přeshraniční fúze, tj. k , datum, na společnost BNP Paribas , právnická osoba, , podnikající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem až do výše , částka, , a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splatit s úrokem ve výši 21,36 % ročně a s případnými poplatky a pojistným v pravidelných měsíčních splátkách v minimálně stanovené výši 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně v částce , částka, . Doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši , částka, . Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, , nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku , částka, tvoří dlužná jistina ve výši , částka, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši , částka, , příslušenství představuje náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši , částka, , poplatky – pojistné ve výši , částka, , z další náhrady nákladů za mimosoudní vymáhání pohledávky po postoupení pohledávky žalobkyni v celkové výši , částka, , z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, a , částka, (vždy ve výši 21,36 % ročně z dlužné jistiny , částka, ) a následně z běžícího smluvního úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení, a z běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od dne , datum, do zaplacení, a z dlužné smluvní pokuty ode dne , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (BNP Paribas , právnická osoba, ) dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše , částka, a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet s úrokem ve výši 21,36 % ročně a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách minimálně ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši , částka, . Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši , částka, za každou jednotlivou upomínku /viz smlouvu o revolvingovém úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku na č. l. 11/. Žalovaný měl úvěr čerpat ve výši celkem , částka, , přičemž tato skutečnost však nebyla v rámci řízení prokázána. Se splácením splátek se měl žalovaný dostávat do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni , datum, splatným /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 13 – 13 p. v./. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek v elektronické evidenci CEPR, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 14, potvrzení o provedení transakce na č. l. 12/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz výzvu na č. l. 15 – 15 p. v., výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky na č. l. 16, předžalobní upomínku na č. l. 17/.6. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech (zejména ohledně prokázání zkoumání výdajů žalovaného, jakožto i k doložení skutečného poskytnutí tvrzených peněžních prostředků žalovanému) a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.7. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a ust. § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do , datum, (dále jen „obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do , datum, .8. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.9. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.11. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, žalobkyně však v rámci soudního řízení neprokázala, že by skutečně poskytla žalovanému tvrzenou jistinu, když k této otázce nenavrhovala žádné způsobilé důkazní prostředky. Žalobkyně soudu řádně netvrdila, v jaké konkrétní výši byla jistina úvěru žalovanému skutečně poskytnuta, tedy jaká byla výše peněžních prostředků poskytnutých žalovanému k užívání, když žalobkyně pouze obecně sdělila, že celková „vyčerpaná částka finančních prostředků byla ve výši , částka, “ a že poskytnutí finančních prostředků je uvedeno s popisem „FIN. VE PROSP. PJC“, popř. „FIN. VE PROSP. KLT“ či „ČERPÁNÍ FMRB“. Takové tvrzení považuje soud za nedostatečná. Listina nazvaná jako „Platební historie úvěrového účtu“ není jako důkazní prostředek k prokázání poskytnutí jednotlivých listin taktéž způsobilá, neboť představuje toliko tvrzení žalobkyně zachycené v listinné podobě, případně výpis z databáze právní předchůdkyně žalobkyně, který však sám o sobě neprokazuje, že ve výpisu uváděné transakce skutečně proběhly. Zároveň soud žalobkyni pro její neúčast na ústním jednání nemohl v tomto ohledu poskytnout poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. s důsledkem neunesení břemene tvrzení a důkazního.12. K tomu soud uvádí, že je primární povinností žalobkyně precizně tvrdit konkrétní výši a složení (jakožto i další významné okolnosti) ve vztahu ke všem uplatněným nárokům a jejich složkám. V občanském soudním řízení sporném se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni plnit důkazní povinnost, tedy označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen (ani oprávněn) po významných skutečnostech pátrat (srov. usnesení NS ze dne , datum, , sp. zn. NS , spisová značka, ). V daném případě soud nemohl jen na základě žalobních tvrzení dospět k závěru, v jaké výši byla poskytnuta jistina, přičemž případná výjimka v možnosti nahradit absenci (resp. nekompletnost) žalobních tvrzení spočívající v nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností zprostředkovaně skrze odka