12 C 227/2024-38 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , dříve pod názvem , právnická osoba, Bank, a.s., anebo , právnická osoba, Bank, a.s., (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřel dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a současně právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit k běžnému účtu, kterým mohl žalovaný přečerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku na běžném účtu (povolený nezajištění debet) až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, a dispozice ke kontokorentnímu úvěru. Neboť žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne , datum, nepovolené přečerpání účtu ve výši , částka, na nově zřízený účet č. , č. účtu, , a to za účelem jeho uhrazení v pravidelných měsíčních splátkách, což písemně oznámila žalovanému. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, čímž se celý úvěr stal ke dni , datum, splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh ani přes předžalobní upomínku ničeho nezaplatil. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši , částka, a poplatky a smluvní pokuty ve výši , částka, . Příslušenství tvoří úrok v běžící výši 29 % ročně a zákonný úrok z prodlení v části v běžící a v části v kapitalizované výši, patrné z výroku I. tohoto rozsudku.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému zřídit běžný účet č. , č. účtu, a umožnit mu vkládání a výběr hotovosti nebo převody bankovních prostředků z/na běžný účet s tím, že banka poskytla žalovanému spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit, na základě něhož mohl žalovaný přečerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku na běžném účtu (povolený nezajištění debet), a to do výše sjednaného v dispozicích. Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách k běžnému účtu č. , č. účtu, , ke kterému byl sjednán flexikredit ve výši povoleného limitu , částka, . Žalovaný se zavázal sjednaný debet splatit spolu se smluvními úroky a s případnými poplatky dle sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž pro nepovolený debet byla sjednána úroková sazba ve výši 29 % ročně. Podle sazebníku poplatků pro kontokorentní úvěry byla právní předchůdkyně žalobkyně, v případě nedodržení smluvních podmínek, oprávněna po žalovaném požadovat , částka, za zaslání každé upomínky, sankční poplatek za překročení nepovoleného limitu ve výši , částka, denně, poplatek za výzvu ke splatnosti úvěru ve výši , částka, , poplatek za zaslání výpovědi k povolenému limitu ve výši , částka, a sankční poplatek za převedení nepovoleného debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet ve výši 10% z povoleného limitu, minimálně , částka, /viz smlouva o bankovních produktech na č. l. 21-23 spisu, dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách na č. l. 10 spisu, sazebník, všeobecné produktové podmínky v systému CEPR/. Žalovaný debet čerpal, ale došlo k překročení povoleného debetu, který žalovaný řádně a včas neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto převedla nepovolený debet na úvěrový účet č. , č. účtu, . Ke dni , datum, právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh zesplatnila a vyzvala dopisem ze dne , datum, žalovaného k jeho úhradě /viz výpisy z úvěrového účtu v systému CEPR, oznámení o zesplatnění na č. l. 7 spisu/. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 13-16 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 8, 24-25 spisu, dohoda o úplatě na č. l. 9 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní upomínka na č. l. 19 spisu, podací lístek na č. l. 17 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Podle § 708 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni , datum, (dále jen „obchodní zákoník“), se smlouvou o běžném účtu zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Dle § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). Dle § 497 a násl. obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o běžném účtu a následně smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky (kontokorent) s limitem ve výši až , částka, s tím, že žalovaný se zavázal finanční částku spolu se smluvenými úroky a poplatky vrátit. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, neboť na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila a převedla na evidenční úvěrový účet. Následně pohledávku postoupila na žalobkyni. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalovaného. Na něm bylo, aby tvrdil a samozřejmě i prokázal, kdy a jak dluh uhradil. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci nebylo tvrzeno, soud žalobě plně vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, ocitl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném a účinném znění, tak jak je uplatnila. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , čás