15 C 173/2024-59 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Pro odůvodnění nároku žalobkyně uvedla, že v období od , datum, do , datum, byl žalovaný hospitalizován na II. Interní klinice nemocnice , adresa, . Neboť žalovaný nebyl pojištěn na veřejném zdravotním pojištění a jelikož byly žalovanému poskytnuty výkony a služby poskytované za přímou úhradu, byly žalovanému náklady za poskytnutí zdravotní péče vyúčtovány fakturou č. FV-, Anonymizováno, -02-, Anonymizováno, ve výši , částka, . Faktura byla splatná dne , datum, . Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván upomínkou ze dne , datum, . Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.3. Jelikož žalovaný je státním občanem Bulharska, musel se soud zabývat otázkou své mezinárodní příslušnosti. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. , Anonymizováno, /2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Dle článku 4 odstavce 1 nařízení Brusel I bis může být žalována osoba, která má bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost u soudů tohoto členského státu. V dané věci má žalovaný bydliště na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dle článku 4 odstavce 1 nařízení tedy může být žalován o zaplacení dluhu u soudu České republiky. V dané věci je tedy Okresní soud v , adresa, mezinárodně příslušný k projednání věci, neboť žalovaný má v ČR hlášenu adresu pobytu: , adresa, /viz lustrace v informačním systému základních registrů na č. l. 16 spisu/, tj. na adrese v obvodu Okresního soudu v , adresa, .4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Na základě listin založených ve spise dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému v období od , datum, do , datum, zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení žalobkyně. Náklady za poskytnou zdravotní péče byly žalovanému vyúčtovány kumulací položek fakturou č. , tel. číslo, , označení dokladu FV-, Anonymizováno, -02-, Anonymizováno, , ze dne , datum, znějící na částku , částka, , neboť žalobkyně sdělením Odboru zdravotních pojišťoven ze dne , datum, zjistila, že žalovaný není pojištěn. Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů /viz faktura na č. l. 6-8 spisu, lékařské zprávy na č. l. 9-11 spisu, sdělení odboru zdravotních pojišťoven na č. l. 12 spisu/. Upomínkou ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby /viz výzva vč. podacího archu na č. l. 13 spisu/. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh cokoli uhradil.6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a dále dle ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů a dle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen z.z.s.).7. Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů (odst. 2).8. Podle § 2637 o. z. péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. , právnická osoba, však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků.9. Podle § 41 odst. 1 písm. c) z. z. s. pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.10. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči ve zdravotním zařízení žalobkyně v období od , datum, do , datum, a žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni za poskytnutí zdravotní péče částku ve výši , částka, , neboť v rozhodné době nebyl pojištěný na veřejném zdravotním pojištění. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění povinností právě na straně žalovaného. Na něm bylo, aby tvrdil a samozřejmě i prokázal, kdy a jak dluh uhradil, nebo že dluh zanikl z jiného důvodu. Jelikož nic z právě nastíněného ve věci nebylo tvrzeno, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný za poskytnutí zdravotní péče neuhradil ničeho, dostal se se splněním své povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni také právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, dle § 2 odst. 1, 3 uvedené vyhlášky za každý ze dvou úkonů (písemné podání ve věci samé, výzva k plnění). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.