19 C 192/2024-57 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru (ve znění dodatků ze dne , datum, a , datum, ), na jejímž základě mu žalobkyně poskytla úvěr v celkové výši , částka, , žalovaný se zavázal hradit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 17,90 % v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, (původně , částka, ) vždy k 15. dni (původně 20. dni) každého kalendářního měsíce. Před poskytnutím úvěru právní žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to vyhledáváním žalovaného v insolvenčním rejstříku, registru vedených exekucí, v bankovních a nebankovních registrech klientských informací a v databázi Ministerstva vnitra České republiky. Žalobkyně uzavřela, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný se však s hrazením jednotlivých splátek dostával do prodlení, žalobkyně proto využila svého práva a celý úvěr prohlásila za splatný, a to ke dni , datum, . Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil. Dlužná částka , částka, sestává z jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, (dlužného pojistného ve výši , částka, – po , částka, za měsíce leden až květen 2023 a poměrná část ve výši , částka, za červen 2023, a nákladů spojených s prodlením ve výši , částka, za prodlení s 10., 40. a 70. dne dle přiloženého ceníku ve výši , částka, , , částka, a , částka, ), příslušenství sestává ze smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:4. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru ve znění dodatku ze dne , datum, a ze dne , datum, , podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , a to vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva o úvěru. V rámci uvedené smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal hradit měsíční pojistné ve výši , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně včetně ceníku. Před sjednáváním shora uvedeného úvěru žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedl svůj měsíční příjem ve výši , částka, . Dále uvedl, že nemá žádné měsíční výdaje, pouze výdaje na bydlení ve výši , částka, . Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě takto získaných dat dle svého ekonomického modelu na částku , částka, . Žalovaný uvedl, že splácí mj. další půjčky poskytnuté žalobkyní ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně /viz smlouvu o úvěru na č. l. 14 - 17 spisu, dodatky ke smlouvě o úvěru na č. l. 29 – 30 spisu, detail zadané , podezřelý výraz, na č. l. 18 – 26 spisu, záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací na č. l. 27 – 28 spisu, informace o úvěru na č. l. 31 spisu, ceník na č. l. 32 spisu, přehled poplatků a pokut na č. l. 44 spisu, posouzení úvěruschopnosti na č. l. 54 spisu/. Žalovaný čerpal na předmětný úvěr finanční prostředky ve výši , částka, . Celkově na tento úvěr uhradil částku , částka, /viz výpis z úvěrového účtu žalovaného na č. l. 41 – 43 spisu/. Žalovaný se dostával s hrazením jednotlivých splátek do prodlení, z toho důvodu žalobkyně daný úvěr zesplatnila ke dni , datum, /viz rozhodnutí o okamžité splatnosti na č. l. 40 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne , datum, , , datum, a předžalobní výzvou ze dne , datum, s tím, že dluh je splatný nejpozději do , datum, /viz výzvy k úhradě na č. l. 35, 39 spisu, předžalobní výzva na č. l. 36 spisu s doručenkou na č. l. 36, 37 spisu/. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak v řízení nevyplynulo, že by na svůj dluh uhradil více, než uváděla žalobkyně.5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dále dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016“).6. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Dle ust. § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Soud se v řízení zabýval především otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.15. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány, natož pak ověřovány, nebyly. Žalobkyně zjistila od žalovaného měsíční čistý příjem ve výši , částka, , přičemž tento byl ověřen i z předloženého výpisu z účtu. Co se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto přímo od žalovaného žalobkyně nezjišťovala vůbec, spokojila se s jeho tvrzením, že žádné měsíční výdaje nemá, s výjimkou hrazení nájemného ve výši , částka, měsíčně a hrazením splátek ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně (následně žalobkyní zjištěnými ve skutečné výši , částka, ), a sama vyšla pouze ze svého interního ekonomického modelu a tyto výdaje stanovila částkou , částka, . Takovýto způsob ověřování úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. , právnická osoba, se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení čin