5 C 132/2024-29 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 12. 1. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 19 739,30 Kč s příslušenstvím z titulu neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy na adrese , adresa, . Dne 22. 6. 2023 došlo dodavatelem k ukončení smlouvy o dodávkách elektrické energie do výše uvedeného odběrného místa. Na základě toho byl vydán příkaz k demontáži elektroměru č. , číslo, , který se však z důvodu jeho nepřístupnosti nepodařilo demontovat. Pracovníky společnosti , právnická osoba, ., zplnomocněnými žalobkyní k odhalování neoprávněných odběrů elektrické energie a k dalším souvisejícím úkonům, bylo dne 7. 9. 2023 kontrolou č. , číslo, na adrese , adresa, zjištěno, že žalovaná provádí neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy. Neoprávněný odběr trval od 22. 6. 2023 do 7. 9. 2023, tj. 77 dní. Při demontáži elektroměru byl zjištěn stav 10 549 kWh. Žalovaná neoprávněně odebrala celkem 502 kWh elektrické energie za cenu 7 240,60 Kč (14,42351 Kč za 1 kWh). Dále má žalobkyně právo na zaplacení poplatku za stálý příkon ve výši 396,28 Kč. Žalobkyně požaduje také úhradu nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru, jeho přerušení, přezkoušení měřícího zařízení a případné znalecké posudky, což pro žalobkyni činí externí společnost. Tyto náklady odpovídají částce 12 102,42 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalované částku ve výši 19 739,30 Kč fakturou č. , číslo, ze dne 2. 10. 2023 splatnou dne 23. 10. 2023.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 17. 1. 2022 smlouvu o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí č. , číslo, . Žalobkyně se v této smlouvě zavázala připojit odběrné elektrické zařízení k distribuční soustavě a zajistit žalované dlouhodobě rezervový příkon pro odběrné místo , adresa, /viz smlouva o připojení na č. l. 8 – 9 spisu/. Dne 22. 6. 2023 byla ze strany žalobkyně ukončena smlouva na dodávku elektrické energie, kdy byl následně vydán příkaz na demontáž elektroměru č. , číslo, se stavem 10 047 kWh, který však z důvodu nepřístupnosti odběrného místa nemohl být proveden. Následně byla dne 7. 9. 2023 provedena kontrola pracovníky společnosti , právnická osoba, ., zplnomocněnými žalobkyní, v odběrném místě na adrese , adresa, , kdy bylo zjištěno, že žalovaná provádí neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy. Stav elektroměru byl při demontáži 10 549 kWh, přičemž celková doba trvání neoprávněného odběru byla 77 dní. Žalovaná tak neoprávněně odebrala elektřinu v množství 502 kWh (tj. 10 549 kWh – 10 047 kWh) + (2 kWh - 2 kWh). Celková náhrada škody způsobené neoprávněným odběrem byla určena ve výši 19 739,30 Kč včetně DPH. Skládala se z náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny ve výši celkem 7 240,60 Kč za období od 22. 6. 2023 do 7. 9. 2023, stanovené dle § 16 a násl. vyhlášky č. 359/2020 Sb., z rozdílu plateb za příkon ve výši 396,28 Kč dle § 17 odst. 3 písm. b) bod 1 vyhlášky č. 359/2020 Sb. a z náhrady za prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny dle § 16 a násl. vyhlášky č. 359/2020Sb. ve výši 12 102,42 Kč /viz oznámení o výsledku kontroly na č. l. 10 spisu, protokol o kontrole na č. l. 11 spisu, oznámení o neoprávněném odběru elektřiny na č. l. 12 spisu, výpočet náhrady na č. l. 13 spisu, doručenka na č. l. 15 spisu, čestné prohlášení na č. l. 17 spisu/. Tato částka byla žalované fakturována daňovým dokladem č. , číslo, ze dne 2. 10. 2023 se splatností do 23. 10. 2023 /viz faktura na č. l. 14 spisu/. Žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne 18. 3. 2020 /viz upomínka na č. l. 16 spisu, dodejka na č. l. 18 spisu, předžalobní upomínka na č. l. 19 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), a podle vyhlášky 359/2020 Sb., o měření elektřiny (dále jen „vyhláška“), to vše ve znění účinném ke dni vzniku závazku.6. Podle § 51 odst. 1 písm. d) energetického zákona je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy i připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy zakazuje.7. Výše náhrady škody se stanoví v souladu se zmocňovacím ustanovením § 98a odst. 1 energetického zákona dle vyhlášky.8. Podle § 16 odst. 1 vyhlášky při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny, a to nejvýše za 36 měsíců předcházejících zjištění neoprávněného odběru. Pokud nejsou tyto údaje dostupné nebo zjevně neodpovídají skutečnosti, použije provozovatel distribuční soustavy podle okolností jiné údaje, zejména údaje o spotřebě elektřiny téhož odběratele v odběrném místě z doby před neoprávněným odběrem elektřiny. Podle § 16 odst. 2 v případech, kdy nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny podle odstavce 1, stanoví provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny pro stanovení výše náhrady výpočtem podle odstavců 3 až 6 a § 17 odst. 1 a 2.9. Podle § 17 odst. 5 vyhlášky provozovatel distribuční soustavy zohlední ve výši náhrady stanovené podle odstavce 3 platby, které zákazník uhradil za dodávku elektřiny a služby distribuční soustavy za období stanovení neoprávněného odběru. Součástí náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu, která vznikla provozovateli distribuční soustavy, je i náhrada prokazatelných nezbytně nutných nákladů vzniklých provozovateli soustavy v souvislosti s neoprávněným odběrem, včetně nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, jeho ukončení, přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, a dalších souvisejících nákladů.10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalovaná neoprávněně odebírala elektřinu v označeném odběrném místě. Žalobkyně má v takovém případě v souladu se shora uvedenou vyhláškou právo jednak na náhradu za skutečné množství neoprávněně odebrané elektřiny či na množství stanovené fikcí způsoby uvedenými ve vyhlášce v případě, že skutečné množství nelze určit, a to ve výši celkem 7 240,60 Kč, na rozdíl v platbách za příkon ve výši celkem 396,28 Kč, a zároveň i na náhradu nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny ve výši celkem 12 102,42 Kč, dohromady tedy na částku 19 739,30 Kč. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalované. Na ní bylo, aby tvrdila a samozřejmě i prokázala, kdy a jak dluh uhradila, nebo že dluh zanikl z jiného důvodu. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci nebylo tvrzeno a tím méně pak prokázáno, soud žalobě plně vyhověl.11. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně požadovala.12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 1, 3 pí