5 C 239/2023-72 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 21. 4. 2023 k místně nepříslušnému Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou s žalobou, doplněnou podáními ze dne 17. 5. 2023 a 18. 9. 2023, jíž se vůči žalovanému domáhala uložení povinnosti uhradit žalobkyni na výživném neprovdané matky zpětně za období od 21. 6. 2020 do 21. 6. 2022 částku v celkové výši 60 000 Kč a na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem částku 5 000 Kč. Tvrdila, že z intimních styků mimo manželství se účastníkům řízení narodil dne , datum, syn , jméno FO, , otcovství žalovaného k němu bylo určeno na základě znaleckého posudku ze dne 24. 3. 2023. Žalobkyně je svobodnou matkou, neboť s ní žalovaný přes dlouhodobé soužití nechtěl uzavřít sňatek. Když zjistil, že je žalobkyně těhotná, přerušil s ní veškerý kontakt a odmítl přispět na její výživu a zvýšené náklady vzniklé během těhotenství a porodu. Náklady spojené s těhotenstvím spočívaly v pořízení těhotenského oblečení, vitamínů a nákladů na dojíždění na kontroly v nemocnici , název, . Výše příjmů žalovaného žalobkyni známa není, ví jen, že má již jednu vyživovací povinnost.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáními ze dne 6. 11. 2023 a 17. 1. 2024, když uvedl, že žalobkyně po něm celou dobu sňatek ani přiznání otcovství nechtěla, žalobu na určení otcovství podala až poté, co zjistila jeho majetkové poměry. Otcovství k nezletilému tak bylo určeno teprve dne 21. 3. 2023. Nesouhlasil ani s hrazením nákladů spojených s těhotenstvím, když uváděl, že v době těhotenství žalobkyni navštěvoval a pravidelně jí přispíval. Má již jednu vyživovací povinnost, na kterou hradí 4 000 Kč měsíčně a doplácí dluh na výživném ve výši 1 500 Kč měsíčně. Má také exekuce, které splácí.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Nezletilý , jméno FO, se narodil dne , datum, z nesezdaného partnerského vztahu žalobkyně a žalovaného, kteří spolu již nežijí /viz rodný list na č. l. 3, 14 spisu, znalecký posudek na č. l. 7 – 13 spisu, protokol o odběru bukální sliznice na č. l. 13, 15 – 16, 17 – 18 spisu, shodná tvrzení účastníků/. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 11. 10. 2023, mimo jiné určil, že žalovaný je otcem nezletilého , jméno FO, , kterého svěřil do péče žalobkyně a uložil žalovanému přispívat na výživu nezletilého částkou 1 500 Kč měsíčně od 21. 6. 2020. V odůvodnění uvedl, že řízení bylo zahájeno na základě návrhu žalobkyně ze dne 16. 8. 2021 /viz rozsudek na č. l. 33 – 41 spisu/.5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého platí, že není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.6. Dle § 922 odst. 2 o. z., lze výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.7. Cílem a účelem shora citovaného ustanovení je především ochrana neprovdané matky ve smyslu ulehčení jejích „těžkostí“ spojených s těhotenstvím a porodem, resp. snaha po vyrovnání výdělkových možností matky, které klesly v souvislosti s těhotenstvím, porodem a péčí o novorozené dítě. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky je skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte, resp. péče o novorozence dochází zpravidla ke snížení příjmů matky, k poklesu pracovních příležitostí, flexibilitě, možnosti realizovat pracovní cesty, přesčasy, noční či lépe placenou práci apod. Je na otci dítěte, aby se v rámci rodinné solidarity, dané existencí společného dítěte, přiměřeně podílel na výživě matky, resp. její snížené příjmy kompenzoval. Účelem institutu je ochrana neprovdané matky v majetkové sféře, resp. prostřednictvím ochrany matky také ochrana jejího novorozeného dítěte. Při stanovení výše výživného je nutné vycházet především z obecných kritérií, tj. z možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrům. Při určování výše výživného je třeba zohlednit i zvláštní zákonný požadavek pro stanovení výše výživného neprovdané matky, a to požadavek přiměřenosti výživy neprovdané matky. Výživné tak musí být stanoveno tak, aby z něj mohly být uspokojovány všechny odůvodněné potřeby matky (výživa v širším slova smyslu), a to v přiměřeném rozsahu. Matka dítěte tedy nemá právo na stejnou životní úroveň tak, jako kdyby byla za otce svého dítěte provdána (§ 697), a v takovém rozsahu jako její dítě (viz § 915). Žaloba musí být podána do dvou let od porodu (srov. Králíčková, Zdeňka. § 920 [Výživné a úhrada nákladů neprovdané matky a těhotné ženy]. In: Hrušáková, Milana, Hulmák, Milan, Králíčková, Zdeňka, Psutka, Jindřich, Sieglová, Zuzana, Sedlák, Petr, Westphalová, Lenka, Kapitán, Zdeněk, Kožiak, Jaromír, Šmíd, Ondřej, Hrušáková ML., Milana. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1120-21.).8. V poměrech projednávané věci bylo prokázáno, že se nezletilý , jméno FO, narodil dne , datum, ze vztahu účastníků řízení, kteří spolu nežijí. Žalobkyně podala žalobu na stanovení výživného neprovdané matky a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím dne 21. 4. 2023, tedy po uplynutí dvouleté lhůty dle § 922 odst. 2 o. z., když tato lhůta uplynula již dne 21. 6. 2022. Uvedená lhůta je propadná (prekluzivní), tzn. že jejím uplynutím možnost přiznat oba uplatněné nároky bez dalšího zaniká (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 1133/2021, komentářová literatura shora). Přestože žalobkyně uváděla, že důvod, proč žalobu podala po uplynutí uvedené lhůty, je ten, že otcovství žalovaného bylo určeno rozsudkem soudu teprve po uplynutí této lhůty, nezbývá než konstatovat, že uvedené tvrzení žalobkyně je sice pravdou, ale nelze přehlédnout, že žalobkyně podala žalobu na určení otcovství žalovaného k nezletilému synovi teprve dne 16. 8. 2021, tedy po více než roce od narození syna, čímž sama do jisté míry zapříčinila pozdní rozhodnutí soudu o určení otcovství. Nadto žalobkyni nic nebránilo podat žalobu na stanovení výživného neprovdané matky a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím již v průběhu řízení o určení otcovství k nezletilému, soud by toto řízení přerušil do doby pravomocného rozhodnutí soudu o určení otcovství a poté by o věci rozhodl.9. S ohledem na shora uvedené nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť byla podána po uplynutí prekluzivní lhůty k jejímu podání (výrok I. rozsudku).10. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobkyně svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud podle § 150 o.s.ř. V daném případě byla žalobkyně zcela neúspěšná, žalovanému by tak náležela náhrada nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. Soud ovšem dospěl k závěru, že zde jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro to, aby náhradu nákladů řízení žalovanému nepřiznal, když soud přihlédl k povaze daného řízení, k tomu, že žalobkyně je laikem bez právního vzdělání, přičemž žaloba je zamítána čistě z důvodu jiného právního posouzení, žalobkyně je v řízení slabší stranou, je matkou samoživitelkou, žalovaný se dlouhodobě bránil určení otcovství k nezletilému synovi, čímž se také on podílel na pozdějším rozhodnutí ve věci určení otcovství k nezletilému. Ze všech těchto důvodů má soud za to, že je na místě žalovanému náhradu nákladů řízení zcela nepřiznat (výrok II.).