9 C 83/2022-121 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 112 306,39 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že prostřednictvím mandatáře uzavřela s žalovaným na základě žádosti žalovaného o uzavření smlouvy ze dne , datum, smlouvu o úvěru č. , RČ, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Úvěr byl poskytnut ve výši 111 450 Kč dne , datum, na účet prodejce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 487 Kč, a to od , datum, splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet, kdy se dostal do prodlení se splátkami ve výši 4 487 Kč splatných dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . K úhradě dluhu byl žalovaný upomínám, avšak bezvýsledně, proto žalobkyně přistoupila dopisem ze dne , datum, k zesplatnění všech pohledávek ke dni , datum, . Žalovaná částka sestává z neuhrazených předepsaných splátek ve výši 22 435 Kč, zesplatněné jistiny ve výši 77 930,85 Kč, účelně vynaložených nákladů za odeslání oznámení o splatnosti ve výši 200 Kč. Dále je požadována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 77 930,85 Kč od , datum, do , datum, v kapitalizované výši 9 818,54 Kč a smluvní pokuta za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 1 395 Kč. Dále je požadován úrok z prodlení ve výši 527 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 365,85 Kč od , datum, do zaplacení. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, . Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 17 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis platí, že ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7, jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky. Podle čl. 18 bod 2 tohoto nařízení může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle článku 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Podle § 80 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě. Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy (§ 80 odst. 2 o. z.). Ze smlouvy je zřejmé, že tuto žalovaný uzavřel jako fyzická osoba nepodnikatel. V dané věci se jedná o spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru účelově vázaném na nákup osobního automobilu, tj. movité věci. Žalovaný, který je státním příslušníkem Polské republiky, měl v České republice evidován pobyt od , datum, do , datum, , kdy mu byl přechodný pobyt zrušen /viz č. l. 58 spisu/, a to na adrese , Adresa žalovaného, , tuto adresu současně uvedl jako adresu svého pobytu v uzavřené smlouvě o úvěru. , adresa, zaměstnání bylo vedeno od , datum, do , datum, na adrese , adresa, . Jiná adresa žalovaného není známa a současně nebylo zjištěno, že by se žalovaný v době zahájení řízení zdržoval mimo Evropskou unii. Žalovaný jako spotřebitel opustil své bydliště před tím, než proti němu byla podána žaloba pro porušení smluvních povinností, jeho poslední známé bydliště ve smyslu § 80 odst. 2 o. z. se nachází na území České republiky v obvodu Okresního soudu v , adresa, . S ohledem na uvedené a na závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie /srov. Rozsudek SDEU ve věci C-327/10, Hypoteční banka proti Lindnerovi/, jakož i závěry vnitrostátní judikatury /např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, / dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel dne , datum, se zprostředkovatelem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „zprostředkovatel žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, včetně úvěrových podmínek, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 111 450 Kč na koupi motorového vozidla zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , číslo karoserie: , Anonymizováno, , a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 25,98 % ročně v pravidelných 36 měsíčních splátkách ve výši 4 487 Kč. RPSN bylo sjednáno ve výši 29,62 %. Žalobkyně se zavázala poskytnout peněžní prostředky účelově na financování nákupu vozidla na bankovní účet dodavatele vozidla , právnická osoba, ., IČO , IČO, č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal v případě prodlení s úhradou měsíční splátky zaplatit žalobkyni jednorázovou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaný se zavázal platit další poplatky dle smlouvy a sazebníku. Žalovaný se zavázal v případě prodlení s úhradou měsíční splátky zaplatit žalobkyni jednorázovou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaný se zavázal platit další poplatky dle smlouvy a sazebníku. Žalovaný ve smlouvě o úvěru uvedl, že je zaměstnán od , datum, u společnosti , právnická osoba, jako dělník s čistým měsíčním příjmem ve výši 22 000 Kč. Je vdovec, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho měsíční výdaje na bydlení činí 5 000 Kč /viz úvěrová smlouva na č. l. 16-18 spisu, protokol o stavu/předání vozidla na č. l. 14-15 spisu, potvrzení o poskytnutí úvěru na č. l. 34 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 7-10 spisu, výpis žalobkyně z OR na č. l. 19-20 spisu, úvěrové podmínky v systému CEPR, smlouva o obchodním zastoupení v systému CEPR, přehled splátek na č. l. 21-27 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a dopisem ze dne , datum, zůstatek úvěru ke dni , datum, zesplatnila /viz zesplatnění pohledávky na č. l. 35 spisu, dodejka na č. l. 36 spisu, tabulka umoření na č. l. 11 spisu/. Žalobkyně následně od úvěrové smlouvy odstoupila dopisem ze dne , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky /viz odstoupení od smlouvy na č. l. 12, dodejka na č. l. 13 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky také předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní upomínka na č. l. 28 spisu, poštovní podací arch na č. l. 28 spisu/. , jméno FO, svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku ve výši 40 588 Kč /viz přehled provedených plateb na č. l. 31-31 spisu/.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být