15 C 333/2025-80 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši , částka, . Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru dne , datum, poskytla na účet žalovaného č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný smlouvou zavázal žalobkyni vrátit se smluvním úrokem 40 % měsíčně. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, kdy žalovaný měl splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši , částka, , smluvní úrok v kapitalizované výši , částka, a částku , částka, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od , datum, do , datum, .2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť k nařízenému jednání soudu se řádně předvolaní účastníci nedostavili. Žalobkyně svou účast omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy.4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně vygenerovala dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , u které na místě podpisu žalovaného není uvedeno ničeho (kromě strojem napsaného jeho jména a příjmení). Žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše , částka, se smluvním úrokem ve výši 40% p. m. z poskytnuté jistiny. Pro případ prodlení si smluvní strany v článku 4. 2. smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednaly povinnost úvěrovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den z prodlení. Žalobkyně ke smlouvě založila kopii rodného listu a kopii občanského průkazu na jméno žalovaného /viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, na č. l. 14-15 spisu, kopie rodného listu žalovaného na č. l. 11 spisu, kopie OP žalovaného na č. l. 11 p.v. - 12 spisu/. Dne , datum, vyplatila částku ve výši , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 16 spisu, sdělení banky vč. výpisu z účtu na č. l. 30-33 spisu/. V žádosti o úvěr je k osobě žalovaného uvedeno, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě bez hypotéky, má základní vzdělání, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s příjmem , částka, a jeho měsíční výdaje jsou ve výši , částka, . Příjmy a výdaje pak žalobkyně ověřovala z výpisu z účtu žalovaného a ze mzdových listů za období prosinec 2023 a leden 2024, kdy z těchto soud zjistil, že žalovaný vykazoval stálý příjem od uvedeného zaměstnavatele, a to v měsíci prosinci 2023 dostal k výplatě mzdu ve výši , částka, a v měsíci leden 2024 dostal k výplatě mzdu ve výši , částka, . Z výpisu účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, pak pravidelné výdaje žalovaného není možné dostatečně zjistit /viz mzdové lístky na č. l. 40 - 41 spisu, žádost o spotřebitelský úvěr na č. l. 39 spisu, výpis z účtu na č. l. 31 – 33 spisu/. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně proto prohlásila úvěr za zesplatněný ke dni , datum, . Žalovaný na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho /viz zesplatnění spotřebitelského úvěru na č. l. 17 spisu/. Žalobkyně odeslala žalovanému dne , datum, výzvu k úhradě před podáním žaloby, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 3 dnů. Výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, /viz výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 22 spisu, potvrzení o podání zásilky na č. l. 23 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný projevil vůli u žalobkyně uzavřít smlouvu o úvěru, neboť žalobkyni poskytl kopii občanského a řidičského průkazu a poskytl některé údaje o svých osobních a majetkových poměrech. Žalovanému byla vyplacena částka , částka, na jeho účet. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky do 3 dnů, přičemž výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Soud shledal žalobu za částečně důvodnou. Z provedených důkazů bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla převodem na účet žalovaného finanční prostředky ve výši , částka, . Naopak soud nevzal za prokázané, že žalovaný s žalobkyní sjednal smlouvu s obsahem předloženým v řízení žalobkyní. Z žádných důkazů totiž nevyplývá, že žalovaný se zavázal uzavřít smlouvu právě tohoto obsahu. Žalobkyni pak nebylo možné v tomto směru poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby rozhodné skutečnosti dotvrdila a prokázala, neboť se k jednání nedostavila. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, jakou smlouvu žalobkyně s žalovaným uzavřela, tj. s jakým obsahem, vycházel soud z nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které je povinen ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši , částka, , o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se mohla dostat k rukám žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne , datum, prostřednictvím poskytovatele poštov