6 C 54/2025-93 — Okresní soud v Mělníku

Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne , datum, žalobu, ve které uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, distančně prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Úvěr měl být splácen v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, . Konec kreditového rámce byl stanoven na , datum, . Součástí smlouvy byly standardní předsmluvní informace (SECCI), Všeobecné obchodní podmínky (VOP), předpis denních splátek a další dokumenty. Žalovaný byl s jejich obsahem seznámen, souhlasil s nimi a výslovně přijal i sankce za porušení smlouvy. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména § 86, a to na základě údajů poskytnutých žalovaným, výpisů z registrů a dalších ověřovacích metod včetně služby Kontomatik. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, v částce , částka, . Žalovaný si sjednal volitelnou službu „Presto“ za poplatek , částka, . V důsledku prodlení se splácením byl úvěr vypovězen dne , datum, , přičemž žalovaný se dostal do prodlení dne , datum, . Žalobkyně požaduje, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku , částka, , která se skládá:- z dlužné jistiny , částka, ,- poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, (podle čl. VII odst. 2 a č.l. VI smlouvy)- poplatku za služby „Presto“ ve výši , částka, ,- smluvního úroku ve výši , částka, (podle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy ve výši 0,933 % denně),- smluvní pokutu ve výši , částka, (podle čl. VIII odst. 1 Smlouvy ve výši , Anonymizováno, % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od , datum, do , datum, ).Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému na jeho účet částku až do výše , částka, . Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila , Anonymizováno, %. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách společně s úrokovou sazbou , Anonymizováno, % denně (článek VI.) Poplatek za vyplacení tranše úvěru byl sjednán ve výši , Anonymizováno, % z čerpané částky. Poplatek za službu „Presto“, tj. expresní vyplacení, byl sjednán ve výši , částka, u každé tranše úvěru (článek VII, bod 4.5.). Smluvní pokuta v případě prodlení s úhradou dluhu byla sjednána ve výši , Anonymizováno, denně (článek VIII, bod 1). Součástí smlouvy strany učinily všeobecné obchodní podmínky (smlouva na č.l. 8, všeobecné obchodní podmínky na č.l. 11, údaje o poskytovateli na č.l. 20). Žalobkyně měla k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného (č.l. 31). Žalobkyně zaslala dne , datum, částku , částka, na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem a jediným disponentem je žalovaný (potvrzení o provedení transakce na č.l. 57 a informace o účtu na č.l. 58). Denní splátka byla stanovena na , částka, (předpis denních splátek na č.l. 36). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný dosahuje průměrného čistého příjmu ve výši , částka, , což i ověřila výpisem z účtu žalovaného, splácí půjčky ve výši , částka, měsíčně, bydlí v domácnosti společně s 1 pracující osobou a 1 nepracující osobou, náklady na bydlení činí , částka, měsíčně (výpis o posouzení úvěruschopnosti na č.l. 22, výpis příjmů z běžného účtu na č.l. 35 a na č.l. 69). V dubnu 2024 prosázel u společnosti Sazka částku ve výši minimálně , částka, , v květnu 2024 prosázel u společnosti Sazka částku ve výši minimálně , částka, . V srpnu 2024 prosázel u společnosti Fortuna částku minimálně ve výši , částka, , přičemž od téže společnosti obdržel částku , částka, . V říjnu 2024 žalovaný prosázel u společnosti Tipsport částku minimálně ve výši , částka, , přičemž od společnosti obdržel částku , částka, , Anonymizováno, (viz výpis z běžného účtu na č.l. 69). Žalovanému byla zaslána dne , datum, na email výpověď smlouvy z důvodu prodlení s úhradou dluhu v délce 91 dnů (email na č.l. 44). Výzva k úhradě dluhu byla žalovanému zaslána dne , datum, (výzva na č.l. 45 a podací lístek na č.l. 46).Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení:Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše , částka, se zákonným úrokem z prodlení. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů).Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjistila pouze čistý příjem ve výši , částka, , skutečnost, že splácí půjčky v celkové výši , částka, měsíčně, že bydlí v domácnosti s jednou pracující a jednou nepracující osobou, a že náklady na bydlení činí , částka, měsíčně, přičemž další informace nezjišťovala. Podle názoru soudu je povinností poskytovatele úvěru vždy ověřit příjem spotřebitele a zejména zjistit, jaké další úvěry spotřebitel má, protože právě tato informace je klíčová pro posouzení schopnosti splácet nový úvěr. Pokud ostatní tvrzené údaje odpovídají běžnému chodu věcí, není nutné, aby je poskytovatel úvěru vždy detailně ověřoval. V daném případě však nelze uzavřít, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost řádně ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je