6 C 68/2025-54 — Okresní soud v Mělníku

Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované vyplacena částka , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit nejpozději do , datum, společně se smluvním úrokem , částka, . Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila.Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě bylo na účet č. , č. účtu, vyplacena částka , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit v 12 měsíčních splátkách společně se zápůjční úrokovou sazbou , Anonymizováno, ročně s tím, že úrok je počítán denně v výše nesplacené jistiny úvěru. RPSN činilo , Anonymizováno, . Minimální splátka byla stanovena na , Anonymizováno, jistiny + úroku přirostlého za předchozích 30 dnů (viz smlouva na č.l. 6). Totožnost žalované byla ověřena zasláním verifikační platby ve výši , částka, z účtu žalované č. , č. účtu, . Žalovaná je majitelkou tohoto účtu, přičemž verifikační platba byla zadána žalovanou. Na uvedený účet byla dne , datum, vyplacena částka , částka, (viz sdělení banky na č.l. 41 a 45, výpis z účtu na č.l. 12, potvrzení o transakcích na č.l. 13). Žalovaná na dluh ničeho neuhradila, a to ani přes opakované upomínky právní předchůdkyně žalobkyně (viz výzva ze dne , datum, na č.l. 29, výzva ze dne , datum, na č.l. 30). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 14, dodatek na č.l. 25, seznam na č.l. 28), což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, (viz dopis na č.l. 31). Žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů (viz předžalobní upomínka na č.l. 32), přičemž dopis byl odeslán , datum, (viz potvrzení na č.l. 11).Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení:Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše , částka, se zákonným úrokem z prodlení. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. Žalobkyně nepředložila soudu jediný důkazní prostředek, ze kterého by vyplývalo, že zkoumala úvěruschopnost, přičemž pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů.Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99).V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, když k otázce úvěruschopnosti žalované nedoložila vůbec žádný důkazní prostředek. Žalovaná byla v době uzavření úvěrové smlouvy teprve osmnáctiletá, tedy osoba na počátku dospělosti, která mohla být stále studentkou střední školy. O to více bylo na místě, aby žalobkyně postupovala s odbornou péčí a důsledně zkoumala její příjmy a výdaje. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne , datum, , ve věci C-679/18 či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně má tak nárok pouze na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Jelikož z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně zaslala žalované na její účet částku , částka, , uložil soud žalované povinnost právě tuto částku vrátit.S ohledem na absolutní n