15 C 355/2020-23 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je 1) smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit vypůjčená zařízení – konkrétně [anonymizováno 6 slov] ([číslo]) a [anonymizována tři slova] ([číslo]) poté co byla ukončena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřená mezi žalovaným a [právnická osoba] a 2) neuhrazené sjednané měsíční nájemné za shora uvedená pronajatá zařízení v částce 140 Kč za měsíc. 2. Po provedeném dokazování soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] v níž se zavázal poskytovat žalovanému mj. službu [příjmení] [příjmení] televize a [anonymizováno] internet (viz předmětná smlouva). Dle zakázkového listu [číslo] ze dne [datum] byla žalovanému dočasně dána do pronájmu zařízení v podobě [anonymizováno 6 slov] ([číslo]) a [anonymizována tři slova] ([číslo]), tj. v souladu s čl. 7 Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací žalobce (dále jen„ Všeobecné podmínky“) zařízení, které umožní užívat služby poskytované žalobkyní. 3. Poskytování služeb bylo ukončeno na základě odstoupení od smlouvy ze dne [datum]. 4. K nároku ad 1) soud zjistil, že podle čl. 7 Všeobecných podmínek byl žalovaný povinen vrátit zařízení žalobkyně, která mu byla poskytnuta, na adresu [právnická osoba], [ulice a číslo] v [obec] nejpozději do 7 dnů po ukončení smlouvy, a to na své náklady a nebezpečí (účastníkům je doporučeno v případě vrácení zařízení poštou pojistit poštovní zásilku ve výši ceníkové hodnoty zařízení). Zařízení je podle uvedeného ustanovení Všeobecných podmínek považováno za vrácené okamžikem jeho převzetí v distribučním skladu právního předchůdce žalobkyně. 5. Přímo v předmětné smlouvě se uvádí, že v případě nevrácení uvedeného zařízení včas a v pořádku, je žalobce oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku (viz prohlášení účastníka v předmětné smlouvě ad f)). 6. Žalovaný dosud uvedené zařízení nevrátil. 7. Dále ad 2) žalovaný dosud neuhradil cenu za pronájem shora uvedených zařízení vyúčtované daňovým dokladem [číslo] na částku 139,50 Kč se splatností dne [datum], dále daňovým dokladem [číslo] na částku 140 Kč se splatností dne [datum], daňovým dokladem [číslo] na částku 140 Kč se splatností dne [datum], daňovým dokladem [číslo] na částku 140 Kč se splatností dne [datum], daňovým dokladem [číslo] ze kterého je požadována v návaznosti na dopropisování daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne [datum] jen ponížená cena v částce 72,26 Kč. 8. S ohledem na výše uvedené skutkové zjištění soud učinil dílčí skutkový závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se [právnická osoba] zavázala poskytovat žalovanému služby specifikované výše. Za tímto účelem žalovanému dočasně poskytla přijímací zařízení, bez nichž by předmětné služby nemohly být žalovanému poskytnuty. Smluvní vztah mezi účastníky byl ukončen na základě odstoupení od předmětné smlouvy. Žalovaný zapůjčená zařízení nevrátil. Žalobkyně se proto domáhá ad nároku 1) smluvní pokuty za to, že žalovaný dosud na adresu distribučního skladu [ulice a číslo] v [obec] nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy, a to na své náklady a nebezpečí zapůjčená zařízení, nedoručil. Dále se žalobkyně domáhá ad nárok 2) zaplacení částek nájemného za pronajaté zařízení shora uvedené v období uvedeném v daňových dokladech. 9. Po právní stránce soud posoudil předmětný smluvní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou následujícím způsobem. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací uzavřel se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu, která splňuje zákonné náležitosti podle § 63 odst. 3 z. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích ve znění v době uzavření smlouvy. V souladu s § 63 odst. 3 z. č. 127/2005 Sb. smlouva s uživatelem obsahovala mj. u žalobce obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo, u žalovaného jako uživatele jméno a příjmení, bydliště, datum narození a rodné číslo fyzické osoby, popis poskytované služby, zaručenou úroveň její kvality a datum zahájení jejího poskytování, informaci o termínech a způsobu vyúčtování ceny a placení, dobu, na kterou je smlouva uzavřena, a výpovědní dobu, podmínky pro obnovení a ukončení služby, způsob uplatnění reklamace vad poskytované služby a reklamace vyúčtování cen za poskytnuté služby, včetně údajů o tom, kde a v jakých lhůtách lze reklamaci uplatnit, smluvní pokuty za nedodržení nebo porušení smluvních povinností, ujednání o náhradě škody a vrácení peněz, která budou použita v případě nedodržení úrovně kvality služby stanovené ve smlouvě nebo v případě přerušení poskytování služby ze zavinění podnikatele poskytujícího službu, informaci o způsobu řešení sporů týkajících se předmětu smlouvy mimo soudní nebo správní řízení, způsob vyrozumění účastníka o změně smluvních podmínek. 10. V předmětné smlouvě je současně zakotveno ustanovení o tom, že nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné podmínky. 11. Soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o.z. 12. Podle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 13. Pokud jde o posouzení nároku ad 1) soud zjistil, že výše citované ustanovení (čl. 7) Všeobecných podmínek o povinnosti vrátit poskytnutá zařízení, a to pod sankcí nároku poskytovatele na smluvní pokutu, zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry. 14. Předmětná smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez poskytnutých zařízení, poskytovateli služeb tato skutečnost byla zřejmá, dočasné poskytnutí takových zařízení Všeobecné podmínky předpokládají (čl. 3). Bylo proto v zájmu poskytovatele služeb tato zařízení poskytnout, a dokonce tato zařízení v prostorách žalované zprovoznit, což bylo poskytovatelem služeb opakovaně učiněno. Přesto, a to v rozporu s požadavkem dobré víry a rovnováhy v povinnostech obou smluvních stran, v případě ukončení smlouvy je to žalovaný jako spotřebitel, kdo má povinnost tato zařízení vrátit, a to ve velmi krátké lhůtě a na adresu, která nutí spotřebitele vynaložit ještě další náklady (poštovné za doručení balíku, popř. jízdné) na vrácení těchto zařízení poskytovateli služeb. Současně Všeobecné podmínky váží splnění této povinnosti na převzetí zařízení žalobcem, což je v případě využití poštovní přepravy záležitost neovlivnitelná. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že předmětná smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací je smlouvou formulářového typu, ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu je součástí smluvních podmínek, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. Navíc odkaz na Všeobecné podmínky ve vztahu k možnosti v případě nevrácení pronajatých zařízení účtovat smluvní pokutu je v závěru samotné smlouvy napsáno velmi drobným písmem, které má pravděpodobně za cíl i vzbudit ve spotřebiteli pocit, že se nejedná o důležité smluvní ujednání. 15. Formulace čl. 7. Všeobecných podmínek napovídá spíše o tom, že záměrem poskytovatele služeb bylo v případě zániku smlouvy nikoli dosáhnout vrácení poskytnutého zařízení, ale snadněji se domoci finančního protiplnění, o jehož ekvivalentnosti je možné mít či nemít pochyby (jeho posouzení však součástí právního hodnocení předmětného sporu není). 16. Podle § 1815 o.z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. S ohledem na výše uvedené soud k ujednání, které má za nepřiměřené – ujednání Všeobecných podmínek o vzniku nároku na smluvní pokutu nepřihlíží, a proto jeho porušením nemůže poskytovateli služeb vzniknout nárok na žalovanou smluvní pokutu. Z uvedených důvodu soud žalobu ohledně nároku ad 1) zamítl. 17. Nárok ad 2) se opírá o ust. § 2201 o.z. podle kterého je nájemce povinen platit nájemné podle smlouvy, v posuzovaném případě podle ceníku. Vzhledem k tomu, že na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k dílčímu závěru, že žalovanému byla právním předchůdcem žalobkyně dána do nájmu shora uvedená zařízení, účastníci si sjednali výši nájemného v Ceníku služeb, byl žalovaný povinen platit sjednané částky nájemného. 18. Celkem tak žalovaný dluží částku ve výši 631,76 Kč, vyúčtovanou shora uvedenými daňovými doklady, důsledně tomu soud žalobě ohledně nároku žalobkyně ad 2) žalobě vyhověl. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 2 o. s. ř., kdy ve sporu převážně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu bylo zjištěno, že jí dosud žádné nevznikly.