17 C 86/2020-29 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu z titulu neuhrazeného nájemného a bezdůvodného obohacení odpovídající nájemnému za garáž za období od měsíce [číslo] do měsíce [číslo] včetně jeho příslušenství, kdy žalobkyně je vlastníkem budovy číslo evidenční [číslo] na pozemku parcelní [číslo] zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví], [katastrální uzemí] a žalovaný je bývalým nájemcem garáže o souhrnné podlahové ploše 16,80 m2, nacházející se v budově. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: z informativního výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem budovy číslo evidenční [číslo] na pozemku parcelní [číslo] zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví], [katastrální uzemí], kdy žalovaný je bývalým nájemcem garáže o souhrnné podlahové ploše 16,80 m2, nacházející se v budově. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně, na straně pronajímatele, uzavřela se žalovaným, na straně nájemce nájemní smlouvu, na základě které žalobkyně přenechala žalovanému k užívání garáž, kdy smlouva byla uzavřena mezi účastníky této kauzy na dobu neurčitou s účinností ode dne [datum]. Z výpovědi z nájmu garáže ze dne [datum] soud zjistil, že nájemní vztah založený touto smlouvou skončil výpovědí ze strany žalobkyně ze dne [datum]. Z listiny nazvané uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný se smlouvou zavázal hradit žalobkyni měsíční nájemné ve výši 776 Kč a že žalovaný neplnil povinnost hradit nájemné podle smlouvy řádně. Z listiny nazvané uznání dluhu ze dne [datum] a z listiny nazvané výpis konta úhrad soud zjistil, že žalovaný neuhradil nájemné za následující období: nájemné za měsíc [číslo] ve výši 776 Kč, splatné dne [datum], nájemné za měsíc [číslo] ve výši 776 Kč, splatné dne [datum], nájemné za měsíc [číslo] ve výši 776 Kč, splatné dne [datum], nájemné za měsíc [číslo] ve výši 776 Kč, splatné dne [datum], nájemné za měsíc [číslo] ve výši 776 Kč, splatné dne [datum], nájemné za měsíc [číslo] ve výši 776 Kč, splatné dne [datum], kdy žalovaný dluží žalobkyni na nájemném celkovou částku 4 656 Kč. Z listiny nazvané uznání dluhu ze dne [datum] soud dále zjistil, že žalovaný uznal dluh z titulu neuhrazeného nájemného a bezdůvodného obohacení odpovídající nájemnému za garáž za období od měsíce [číslo] do měsíce [číslo] včetně jeho příslušenství. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen NOZ), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznání dluhu je, spolu se smluvní pokutou, způsobem utvrzení dluhu. Uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Uznání je tak nástrojem preventivním a vede k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu. Prohlášení o uznání dluhu je jednou ze tří alternativ uznání dluhu, vedle uznání placením úroků z dlužné částky a uznání částečným splněním závazku (ustanovení § 2054 NOZ). Uznání dluhu podle ustanovení § 2053 NOZ je uznáním explicitním. 5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 719 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 656 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částkách 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.