32 C 69/2020-51 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4.484 Kč spolu se smluvními úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 4.484 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum], na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 4.999 Kč na úhradu ceny zboží – černá elektronika. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, proto žalobce využil svého oprávnění, odstoupil od smlouvy, pohledávku zesplatnil ke dni [datum] a vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu. Dlužná částka ve výši 4.484 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou úvěru 4.484 Kč. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Příloha [číslo] – Seznam postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 5. Závěr o skutkovém stavu, který soud učinil, plně odpovídá tvrzením žalobce obsažených v žalobě, která jsou stručně zrekapitulována v odst. 2 odůvodnění tohoto rozsudku, a proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu plně odkazuje. 6. Povinnost vrátit žalobci jistinu úvěru a zaplatit mu úroky z úvěru žalované plyne z ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, přičemž časová působnost vyplývá z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, který mimo jiné stanoví, že:„ … řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. …“ Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, o smlouvě o úvěru. Na smluvní pokutu soud aplikoval ustanovení § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve spojení s § 517 odst. 2 občanského zákoníku a v ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. <i>7. Soud však zákonné úroky z prodlení přiznal podle sazby, která byla účinná v době splatnosti úvěru ve druhém pololetí roku 2010, tzn. 7,75 % ročně nikoliv ve výši 0,1 % denně, jak požadoval žalobce a rozdíl mezi žalobcem požadovanými smluvními úroky z prodlení a přiznanými zákonnými úroky z prodlení soud zamítl.</i> 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.