33 C 239/2020-18 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu v záhlaví uvedenou částku s příslušenstvím s tím, že se jedná o náklady za odběr krve, klinické vyšetření hladiny návykové látky v krvi a náklady na dopravu dne [datum], když u žalovaného byla prokázána přítomnost tetrahydrocannacinolu v jeho krvi. Žalovaný byl vyzván k zaplacení svého dluhu písemnou výzvou nejpozději do [datum]. Žalovaný na svůj dluh přes výzvu k úhradě nic neuhradil. Potřebná skutková zjištění soud čerpal z listinných důkazů. Z těchto soud zjistil, že dne [datum] se žalovaný podrobil na výzvu Policie ČR odběru a vyšetření biologického materiálu, ke kterému byl přepraven Policií ČR. Vyšetřením byla prokázána přítomnost ∆9-tetrahydroxydrocannabinolu a jeho metabolitu karboxy-∆9-tetrahydroxydrocannabinolu v jeho krvi. Žalobce náklady na dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření ve výši 224 Kč a náklady tohoto vyšetření ve výši 781 Kč uhradil a následně vyzval žalovaného k úhradě částky 1 005 Kč fakturou ze dne [datum] nejpozději do [datum]. Výzvu žalobce žalovanému doručil. Žalovaný do dnešního dne nic na svůj dluh nezaplatil. Soud zjištěný skutkový stav posoudil dle ustanovení § 24 odst. 1 z.č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, podle kterého náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Podle § 24 odst. 1 z.č. 65/2017 Sb. prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Podle § 24 odst. 3 z.č. 65/2017 Sb. náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobci náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly a náklady na dopravu do zdravotnického zařízení v celkové výši 751 Kč. Podle ustanovení § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V tomto případě je prokázáno doručení výzvy k plnění i stanovení lhůty k plnění nejpozději do [datum]. Jelikož žalovaný tuto svou povinnost porušil, dostal se s placením do prodlení. Soud tak shledal nárok uplatněný v žalobě na náhradu nákladů na dopravu do zdravotnického zařízení důvodným. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. a to včetně úroků z prodlení, jejichž výše vyplývá z ust. § 1970 NOZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen.