46 C 121/2020-31 — Okresní soud v Mostě

1.) Žalobkyně doručila soudu dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 6 355 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 20,90 Kč za období od [datum] do [datum] a dále úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. 2.) Podle žaloby, žalobkyně a žalovaný mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu a následně Úvěrovou smlouvu. K uzavření obou smluv mělo dojít prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [anonymizováno]. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Žalovaný měl podle smlouvy žalobkyni vrátit poskytnutou částku, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, Částku 5 000 Kč zaslala žalobkyně na účet žalovaného dne [datum]. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně měl splatit úvěr do 30 dnů. Splatnost byla prodloužena platbou ve výši 4 Kč dne [datum]. Žalovanému byl účtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 495 Kč a dále mu byla účtována smluvní pokuta ve výši 3 % nezaplacené jistiny (ve výši 150 Kč) a dále poplatky za vymáhání ve výši 3 x 100 Kč. Požadován je i poplatek ve výši 249 Kč za výběr na terminálu [příjmení]. 3.) Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že tuto zkoumala na základě údajů z registru NRKI a BRKI, SOLUS a dále z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále pak srovnávala příjmy a výdaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, kdy žalovaný uvedl příjmy ve výši 25 000 Kč a výdaje ve výši 16 590 Kč. Na základě tzv. credit scoringu pak žalovaného vyhodnotila jako úvěruschopného v rozsahu úvěru ve výši 5 000 Kč. 4.) Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k jemu zaslané výzvě nevyjádřil. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. 5.) Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6.) Z rámcové smlouvy, jakož i z úvěrové smlouvy datované ke dni [datum], předložených žalobkyní soud zjistil, žalobkyní předložená smlouva je žalovaným nepodepsaná. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky. 7.) Z formuláře pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru a z textu úvěrové smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že smlouvou byl stanoven poplatek za poskytnutí úvěru v částce 165 Kč, smluvní pokuta ve výši 3 % z jistiny pro případ nedodržení termínu splatnosti úvěru a další poplatky. 8.) Z výpisů z úvěrového účtu žalobkyně a z příkazu k úhradě vyplývá, že na účet žalovaného byla žalobkyní zaslána dne [datum] částka 5 000 Kč. 9.) Z předložené fotografie občanského průkazu žalovaného vyplývá, že údaje z občanského průkazu (jméno, rodné číslo, adresa pobytu, číslo [příjmení]) se shodují s údaji uvedenými ve smlouvě. 10.) Z veřejně přístupné databáze odcizených dokladů vedené Ministerstvem vnitra soud zjistil, že občanský průkaz totožného čísla není veden jako doklad s hlášenou ztrátou či odcizením. 11.) Z výpisů z úvěrového účtu vyplývá, že žalovanému byl vyplacen úvěr dne [datum] ve výši 5 000 Kč, žalovaný uhradil jen 4 Kč, žalobkyně účtovala žalovanému poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 495 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 165 Kč, smluvní pokutu 150 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 3 x 100 Kč, poplatek za výběr z terminálu [příjmení] 249 Kč. 12.) Z výzvy k úhradě ze dne [datum] a předloženého podacího lístku vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. 13.) Pokud se žalobkyně spokojila pouze z tvrzení žalovaného o jeho příjmu 25 000 Kč, o němž však věděla, že žije v sociálně vyloučené lokalitě [obec] – [obec], postupovala lehkomyslně, neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného. Samotné prověření v externích databázích (SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík) soud s ohledem na uvedené pochybnosti nepovažoval za dostatečné. 14.) Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. 15.) Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 16.) Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17.) Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18.) Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19.) Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20.) Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21.) Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22.) K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([název práv. osoby] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 23.) Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 24.) V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 25.) Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 26.) Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také sp