50 C 113/2020-27 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 62 074 Kč 21 423,07 Kč (dlužná jistina 60 276 Kč a dlužné úroky přirostlé k jistině), smluvní pokuta 998 Kč, náhrada nákladů 800 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny pro prodlení s úhradou od [datum] do zaplacení omezená na 21 423,57Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 62,47 % ročně ve výši 22 096,07 Kč a dále ve výši 62,47% ročně z částky 60 276,20 Kč od [datum] do zaplacení, omezený maximálně na částku 275 472 Kč. Předmětné nároky žalobkyně uplatňuje z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč s efektivní úrokovou sazbou 83,85 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet po dobu 60ti měsíců po 3 826 Kč měsíčně počínaje [anonymizováno] [rok]. Žalovaný podmínky smlouvy nesplnil, ocitl se v prodlení s úhradou splátek, když nezaplatil řádně splátku splatnou [datum]. Žalobkyně si tak naúčtovala dle smlouvy smluvní pokutu 998 Kč (2x po 499 Kč za prodlení u první a u druhé splátky). Dále žalobkyni pro prodlení žalovaného vzniklo právo na poplatek 400 Kč (4x po 200 Kč za prodlení delší 15 dnů u splátek [číslo]). Dále došlo k automatickému zesplatnění úvěru pro prodlení přesahující 65 dnů ke dni [datum]. Pro nezaplacení zesplatněného úvěru řádně a včas vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do dne podání žaloby ve výši 21423,57 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předloženého návrhu na uzavření úvěrové smlouvy [anonymizována dvě slova] [rok] ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne [datum], soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit 60 měsíčních splátek po 3 826 Kč, celkem 229 560 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 83,85 % ročně, v článku 6 úvěrové smlouvy byly dohodnuty smluvní pokuty a to ve výši 499Kč za každou splátku v prodlení (článek 6.1.), další ve výši 0,1% denně za prodlení s novou jistinou (článek 6.5.). Součástí smluvní dokumentace byly i předsmluvní informace a hodnocení klienta z pohledu jeho schopností příjmových a splácení úvěru. Z předloženého přehledu splácení úvěru soud zjistil, že dlužník nezaplatil řádně splátku splatnou v červnu 2019, červenci 2019. Ke dni zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil celkem 15 splátek. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] a [datum], soud zjistil, že byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a byl vyzýván k úhradě dlužné nesplacené části úvěru. Z předložených dokladů žalovaného, tj. pracovní smlouvy, výpisu z jeho účtu za prosinec 2017 a leden 2018, výplatní pásky za listopad a prosinec 2017, potvrzení o pobírání invalidního důchodu ze dne [datum], výpisu z registru [příjmení] soud považuje za prokázané, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v dostatečné míře. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] poskytla žalobkyně na účet žalovaného částku 70 000 Kč. 4. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazek poskytnout úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl a že závazek byl zesplatněn. 5. V rámci právního posouzení smluvní pokuty soud vycházel z § 2048 až § 2052 o. z., který stanoví, že dle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V daném případě byla smluvní pokuta sjednána ve smlouvě a proto ji soud jako oprávněnou rovněž přiznal. Samotná výše smluvní pokuty (0,1% denně) není důvodem pro její neplatnost, když dle platné judikatury je aprobována výše smluvní pokuty až 0,5% denně s ohledem na konkrétní podmínky řešené úvěrové smlouvy. V posuzovaném případě pak byl poskytnut úvěr bez zajišťovacích instrumentů, vyjma zřízení inkasa na jeho účtu, což nelze považovat za silné zajištění splácení poskytnutého úvěru. 6. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud žalobu částečně zamítnul ve výši požadovaného kapitalizovaného smluvního úroku ke dni zesplatnění, který byl požadován v původní výši 22 096,07 Kč. Požadovaný byl úrok ve smluvní výši 62,47% p.a. V části upravující smluvní úrok považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou s ohledem na požadavek ochrany spotřebitele před neúměrně vysokými úrokovými sazbami. Soud v souladu s moderačním oprávněním, kdy za platný považuje úrok ve výši 20 % p.a., který odpovídá výši úrokové sazby pro korunové úvěry poskytované fyzickým osobám, resp. domácnostem, UK 21, kreditní karty ve výši 19,55 % dle systému ČNB časových řad [příjmení], v tomto směru moderoval výši požadovaného kapitalizovaného úroku z částky 22 096,07 Kč na částku 8 269,73 Kč, která odpovídá úroku ve výši 20% p.a. Ve zbytku nároku, tj. požadované jistiny, zákonného úroku z prodlení, smluvního úroku ve výš 20 % p.a. a smluvní pokuty soud žalobě vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 15 832, 904 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 175 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 83 497,57 Kč sestávající z částky 4 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Podle míry úspěchu ve sporu, pak žalobkyni náleží 73,80 % celkových nákladů řízení z 21 453,80Kč, tedy částka 15 832,90 Kč. 9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.