50 C 4/2020-37 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne [datum], domáhala zaplacení částky 30 900 Kč s úrokem z prodlení z částky 23 400 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] [rok] (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Celkové náklady úvěru činily 10 800 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 20% z jistiny, úplaty ve výši 7 350 Kč a administrativního poplatku 450 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celou dlužnou částku ve výši 25 350 Kč (bez administrativního poplatku 450 Kč, který je splatný jednorázově při výplatě úvěru) třinácti splátkami po 1 950 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením svého závazku, neboť neuhradil druhou splátku splatnou dne [datum]. Pro případ prodlení byla žalovanému v čl. IV. odst. 2 Smlouvy uložena pokuta ve výši 0,2% denně z dlužné částky v prodlení, žalobkyně tak požaduje na smluvní pokutě zaplacení částky 7 500 Kč (s ohledem na zákonné omezení maximální výše smluvní pokuty). Žalovaný uhradil na svůj závazek částku 1 950 Kč. 3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé. 4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, respektive ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě nevyjádřil. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně. 5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinami. 6. Ze Smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] [rok] soud zjistil, že ji dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní, na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč se splatností 13 měsíců, který měl žalovaný splatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, celkem tak částku ve výši 25 350 Kč. V čl. IV. odst. 2 byla upravena smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. RPSN při době splácení 13 měsíců činila pro daný úvěr 187,6 %. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný přijetí jistiny úvěru. Jednotlivé poplatky jsou ve smlouvě individuálně vyplněny a sjednány. 7. Z Předpisu splátek ke smlouvě o úvěru, který podepsal žalovaný, soud zjistil, jakým způsobem měla být dlužná částka splácena a členění jednotlivých splátek na jednotlivé nároky. Součástí je i přehled skutečného plnění žalovaným, ze kterého je zřejmé, že se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. Celkově žalovaný uhradil 1 950 Kč a 450 Kč jako administrativní poplatek. 8. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 23 400 Kč a smluvní pokuty 61 027 Kč (zaslání doloženo Podací knihou ze [datum]). 9. Ze smlouvy o úvěru pouze vyplývá, že se v době uzavření smlouvy žalovaný nezdržoval v místě trvalého bydliště, neboť to má nahlášeno na Městském úřadě v [obec], neměl ani vlastní e-mail a jeho příjmové a majetkové poměry nebyly zjišťovány. 10. Ze Žádosti po poskytnutí úvěru a dokumentů, které jsou součástí, plyne, že žalovaný uvedl, že bydlí v obci [anonymizováno] u rodičů, je zaměstnán u [právnická osoba] jako dělník – zámečník, má dvě vyživovací povinnosti (k tomu uvedl alimenty ve výši 1 000 Kč), celkové výdaje uvedl v částce 10 000 Kč měsíčně a příjmy ve výši 23 000 Kč. Z pracovní smlouvy je zřejmé, že tato je uzavřena na dobu neurčitou, z dokladu o příjmu za měsíce prosinec 2013 až únor 2014 vyplývá, že čistý příjem žalovaného se pohyboval mezi 22 000 a 25 000 Kč měsíčně. 11. Pokud se jedná o náklady, výdaje a závazky žalovaného, pak se žalobkyně spokojila pouze s tvrzením žalovaného o výživném ve výši 1 000 Kč měsíčně a dalších jeho výdajích ve výši 10 000 Kč bez bližšího upřesnění. Žalobkyně však výši a strukturu výdajů již neověřovala, například z historických výpisů z účtu, z nichž mohla zjistit nejen strukturu výdajů žalovaného, ale také výši jeho disponibilní finanční rezervy. 12. Jinými slovy, úvěruschopnost žalovaného zjišťovala žalobkyně pouze nedostatečně a povrchně. Spokojila se se zjištěním příjmů žalovaného. Naopak rezignovala na zjištění nákladů a závazků žalovaného. Přitom je soudu zřejmé z úřední činnosti, že žalovaný již k okamžiku uzavírání úvěrové smlouvy byl zatížen řadou exekucí (u [název soudu] například [anonymizováno] [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Tuto pro poskytnutí úvěru zásadní skutečnost však žalobkyně nijak neprověřila. 13. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, před jejímž uzavřením však žalobkyně nezkoumala s řádnou péčí úvěruschopnost žalovaného. 14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posu