61 C 145/2020-20 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], dle které právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [název] [anonymizováno], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do [datum]. 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly i obchodní podmínky, a na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do [datum]. Žalovaný byl ve smlouvě o zápůjčce identifikován m.j. rodným číslem a bydlištěm. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl založen smluvní vztah na základě § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), když právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka a žalovaný měl povinnost poskytnuté peněžité prostředky vrátit ve sjednané lhůtě, což žalovaný neučinil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o.z. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě s žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení od [datum], kdy byl žalovaný k tomuto datu s úhradou pojistného již v prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 100 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst.1 a.t. a § 11 odst. 2 písm.h) a.t. (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t.), tj. celkem odměna 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 800 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 368 Kč. 8. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b a.t., když jinou odměnu nepovažoval za přiměřenou vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní uplatněn na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. 9. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.