11 C 95/2021-18 — Okresní soud v Mostě

1. Předmět řízení vymezila žalobkyně v žalobě tak, že se domáhala vyklizení ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného bytu. Aktivní a pasivní legitimaci účastníků doložila žalobkyně výpisem z katastru nemovitostí a nájemní smlouvou. Na základě mezi účastníky uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum] přenechala žalobkyně předmětný byt do užívání žalovanému, a to na dobu určitou. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti, jež vyplývají z nájmu bytu a nájemní smlouva neobsahovala ustanovení zaručující obnovu nájmu, došlo uplynutím sjednané doby k ukončení nájemního vztahu a nájem skončil ke dni [datum]. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum] a zároveň byl žalovaný vyzván, aby předmětný byt vyklidil a vyklizený předal žalobci, což však v tam určené lhůtě neučinil. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když v průběhu ústního jednání argumentoval svými velkými dluhy u různých subjektů, nezaměstnaností, stížnosti na rušení nočního klidu pouze od jedné obyvatelky stejného domu. Prohlásil, že s ohledem na své dluhy je mu jedno, jak velkou částku bude platit na náhradě nákladů řízení, proto se bude odvolávat. 3. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu na předmětný byt dne [datum], a to na dobu určitou (nájemní smlouva). Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému, že nájem předmětného bytu nebude obnoven a skončí tedy ke dni [datum], zároveň byl žalovaný vyzván, aby k uvedenému datu byt vyklidil a vyklizený předal žalobkyni (oznámení). Žalovaný toto oznámení osobně převzal dne [datum] (oznámení). Žalovaný tak doposud neučinil (shodná tvrzení účastníků). Žalovaný požádal žalobce o obnovení nájemní smlouvy, což žalobce odmítl a určil termín vyklizení bytu [datum] (žádost, odpověď). Žalobce své oznámení o neobnovení nájemní smlouvy pro nájemce opřel o dvě oznámení policie ze dne [datum] a [datum] o kontrole bytu obývaného žalovaným pro rušení nočního klidu žalovaným (zpráva žalobce). 4. Podle § 1040 obč. zák. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Vlastnické právo lze dokazovat libovolnými důkazními prostředky, ohledně nemovitých věcí především výpisem z veřejného seznamu, tj. katastru nemovitostí. V tomto případě se jedná o vyklizení nemovitosti, neboť žalovaný brání žalobkyni vykonávat svá vlastnická práva bez právního důvodu. 5. Dle ust. § 2292 obč. zák. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. 6. V daném případě je nepochybné, že žalovanému odpadl právní důvod užívání bytu uplynutím doby, na niž byl nájem sjednán, tedy uplynutím dne [datum]. Po sjednané době nájmu tak žalovaný zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobkyně, a žalobkyně má právo na ochranu dle § 1040 obč. zák. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Soud pro úplnost odkazuje na stále platný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2010, č.j.: 26 Cdo 2402/2009, kdy„ I. Pro účely zamítnutí žaloby na vyklizení bytu (užívaného bez právního důvodu po zániku nájmu uplynutím doby, na níž byl sjednán) podle § 3 odst. 1 obč. zák. není v daném případě právně významná okolnost, že v době rozhodování soudu prvního stupně neměli nájemci žádný dluh na nájemném. Řádné placení nájemného (a záloh na plnění poskytovaná s užíváním bytu) je jedna za základních povinností nájemce a nejde tudíž o žádný nadstandard, který by snad nájemce poskytoval pronajímateli a který by mu (navíc) zakládal právo„ na pokračování“ nájemního vztahu i po uplynutí sjednané doby nájmu. Z tohoto hlediska je pak nerozhodné, zda pronajímatelem je obec či zda jde o jiného pronajímatele. Šlo-li v tomto případě o nájemní poměr na (relativně krátkou) dobu určitou, nejsou ani v laické veřejnosti – vzhledem k charakteru takového nájemního poměru – žádné pochybnosti o tom, že takový nájemní poměr zásadně končí uplynutím sjednané doby nájmu, a to i v případě, kdy nájemce po dobu trvání tohoto nájemního poměru řádně platil sjednané nájemné. V tomto směru tedy nelze uvažovat o legitimním očekávání nájemců. V dané věci žalovaní nájemci museli od počátku vědět, že jde o nájemní poměr na dobu určitou, který zásadně skončí uplynutím sjednané doby nájmu, a že tudíž po uplynutí doby nájmu jim nájemní poměr k bytu již nesvědčí. Žalovanými namítané okolnosti nemohou tak být dostačující pro odepření ochrany vlastnického práva pronajímatele podle § 3 odst. 1 obč. zák. II. Nejde-li v daném případě ze strany pronajímatele o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. (viz výklad obsažený v předchozím odstavci), nelze už z tohoto důvodu vyklizení bytu vázat na zajištění bytové náhrady; vzhledem k existenci nájemního poměru na (relativně krátkou) dobu určitou nemohli žalovaní žít v přesvědčení, že jim i po uplynutí sjednané doby nájmu svědčí platný titul k bydlení. Navíc jde-li o užívání bytu po skončení nájmu sjednaného na dobu určitou, nelze zásadně vyklizení bytu vázat na zajištění bytové náhrady. Na tom nemohou nic změnit ani okolnosti vztahující se k sociálním, popřípadě zdravotním důvodům na straně žalovaných, na nichž odvolací soud založil svůj právní názor na otázku bytové náhrady pro žalované (ve skutečnosti však současně nezohlednil okolnosti na straně žalobce).“ 8. Ze shora uvedeného je více než zřejmé, že žalovanému uplynutím doby nájmu předmětného bytu skončilo právo nájmu bytu bez ohledu na skutečnost, že má řádně uhrazené nájemné, má velké dluhy (dle jeho vlastních slov) po celém Mostecku, je nezaměstnaný atd. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.