15 C 278/2020-24 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nesplnění smluvních povinností žalovaným ze smlouvy [číslo] (dále jen„ smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací“) uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Součástí smlouvy byly i Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že po ukončení smlouvy žalovaný vrátí pronajaté technické zařízení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] sériové číslo [anonymizováno] (dále jen„ technické zařízení“) žalobkyni. Žalovaný tak neučinil a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, kde se žalovaný mimo jiné zavázal, že v případě ukončení smlouvy vrátí žalobkyni technické zařízení. Dle čl. 4 Zvláštních podmínek pro službu Kombinovaná televize [anonymizována dvě slova] v případě ukončení smlouvy je účastník povinen Technické zařízení vrátit DCZ ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Dle čl. 4 vrácením technického zařízení ze strany účastníka se rozumí jeho odeslání a doručneí na adresu skladů DCZ uvedených na webových stránkách DCZ, protokolární odevzdání [příjmení], nebo odevzdání v provozovně DCZ. Žalovaný technické zařízení po ukončení smlouvy nevrátil. Žalobkyně poskytla žalovanému náhradní lhůtu k plnění, a to nejpozději do [datum]. Ode dne [datum] je žalovaný v prodlení s plněním svých povinností ze smlouvy. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Po právní stránce soud posoudil předmětný smluvní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou následujícím způsobem. Žalobkyně jako podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací uzavřela se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu, která splňuje zákonné náležitosti podle § 63 odst. 3 z. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích ve znění v době uzavření smlouvy. V souladu s § 63 odst. 3 z. č. 127/2005 Sb. smlouva s uživatelem obsahovala mj. u žalobkyně obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo, u žalovaného jako uživatele jméno a příjmení, bydliště, datum narození a rodné číslo fyzické osoby, popis poskytované služby, zaručenou úroveň její kvality a datum zahájení jejího poskytování, informaci o termínech a způsobu vyúčtování ceny a placení, dobu, na kterou je smlouva uzavřena, a výpovědní dobu, podmínky pro obnovení a ukončení služby, způsob uplatnění reklamace vad poskytované služby a reklamace vyúčtování cen za poskytnuté služby, včetně údajů o tom, kde a v jakých lhůtách lze reklamaci uplatnit, smluvní pokuty za nedodržení nebo porušení smluvních povinností, ujednání o náhradě škody a vrácení peněz, která budou použita v případě nedodržení úrovně kvality služby stanovené ve smlouvě nebo v případě přerušení poskytování služby ze zavinění podnikatele poskytujícího službu, informaci o způsobu řešení sporů týkajících se předmětu smlouvy mimo soudní nebo správní řízení, způsob vyrozumění účastníka o změně smluvních podmínek. 7. V předmětné smlouvě je současně zakotveno ustanovení o tom, že nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné podmínky. 8. Soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o.z. 9. Podle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 10. Pokud jde o posouzení nároku na zaplacení smluvní pokuty, soud zjistil, že výše citované ustanovení (čl. 4 Všeobecných podmínek) o povinnosti vrátit poskytnutá zařízení žalobci, a to pod sankcí nároku poskytovatele na smluvní pokutu (čl. I Smlouvy) zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry. 11. Předmětná smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez poskytnutých zařízení, poskytovateli služeb tato skutečnost byla zřejmá, dočasné poskytnutí takových zařízení Všeobecné podmínky předpokládají (čl. 2 [číslo] Technickým zařízením se rozumí zařízení potřebné k příjmu nebo přístupu ke Službě, které je za tím účelem poskytnuto). Bylo proto v zájmu poskytovatele služeb tato zařízení poskytnout, což bylo poskytovatelem služeb učiněno dle záznamu v předávacím protokolu. Přesto, a to v rozporu s požadavkem dobré víry a rovnováhy v povinnostech obou smluvních stran, v případě ukončení smlouvy je to žalovaný jako spotřebitel, kdo má povinnost tato zařízení vrátit, a to ve velmi krátké lhůtě a na adresu, kterou si má spotřebitel vyhledat na webových stránkách, způsobem, který nutí spotřebitele vynaložit ještě další náklady (poštovné za doručení balíku, popř. jízdné) na vrácení těchto zařízení poskytovateli služeb. Současně Všeobecné podmínky váží splnění této povinnosti na doručení zařízení, což je v případě využití poštovní přepravy záležitost neovlivnitelná. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že předmětná smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací je smlouvou formulářového typu, ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu je součástí smluvních podmínek, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. Navíc ujednání ve vztahu k možnosti v případě navrácení pronajatých zařízení účtovat smluvní pokutu je v závěru samotné smlouvy napsáno velmi drobným písmem, které má pravděpodobně za cíl i vzbudit ve spotřebiteli pocit, že se nejedná o důležité smluvní ujednání. 12. Formulace Smlouvy a Všeobecných podmínek napovídá spíše o tom, že záměrem poskytovatele služeb bylo v případě zániku smlouvy nikoli dosáhnout vrácení poskytnutého zařízení, ale snadněji se domoci finančního protiplnění, o jehož ekvivalentnosti je možné mít či nemít pochyby (jeho posouzení však součástí právního hodnocení předmětného sporu není). 13. Podle § 1815 o.z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. S ohledem na výše uvedené soud k ujednání, které má za nepřiměřené – ujednání Všeobecných podmínek o vzniku nároku na smluvní pokutu nepřihlíží, a proto jeho porušením nemůže poskytovateli služeb vzniknout nárok na žalovanou smluvní pokutu. Z uvedených důvodu soud žalobu ohledně nároku ad 1) zamítl. Žalobu soud zamítl i ohledně nároku ad 2/, neboť žalobkyně neprokázala, že nastaly podmínky pro doplacení kupní ceny zařízení, když neprokázala odstoupení od smlouvy. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 2 o. s. ř., kdy úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu bylo zjištěno, že mu žádné nevznikly.