16 C 157/2020-36 — Okresní soud v Mostě

1.Žalobkyně se žalobou, podanou dne [datum], domáhala vůči žalované zaplacení částky 1 524 Kč, kterou specifikovala tak, že jedná o jednu jízdní přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a dále o jízdné ve výši jedenkrát 24 Kč. Poukazovala na to, že se jedná o částku, která byla žalované vyúčtována k zaplacení, když byla tato kontrolorem žalobkyně na lince městské hromadné dopravy v [obec] přistižena v daném případě jako cestující bez platné jízdenky, která ani dodatečně vyúčtovanou jízdní přirážku k jízdnému a jízdné nezaplatila. Jako příslušenství pohledávky žádala žalobkyně zaplatit zákonný roční úrok z prodlení ve výši, jak je specifikována ve výroku sub. I tohoto rozhodnutí. 2.Žalovaná, které byla žaloba doručena do vlastních rukou převzetím zásilky dne [datum] na její doručovací adrese uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí, žádné písemné vyjádření k nároku uplatněnému proti ní v žalobě nepodala. (viz č.l.: 19). K jednání se však dne [datum] osobně dostavila. Uvedla, že fakticky se zdržuje na adrese: [adresa žalované], že to je současně také její doručovací adresa. Námitku místní nepříslušnosti zdejšího soudu neuplatnila. Souhlasila s tím, aby věc projednal a rozhodl Okresní soud v Mostě. Potvrdila zjištění učiněné zdejším soudem, že se nachází v insolvenci, že její úpadek byl zjištěn usnesením Městského soudu v Praze č.j.: MSPH 98 INS 12381/2019-A-8, ze dne 23.9.2019, jímž bylo současně povoleno řešení jejího úpadku oddlužením, které dosud probíhá, že důsledně tomu má jako příjem k dispozici pouze disponibilní částku, která jí zůstává po zaplacení měsíčních insolvenčních splátek. [příjmení] 1 524 Kč, která je předmětem daného řízení, představuje dle obsahu spisu pohledávku, která vznikla až dne [datum], kdy se již žalovaná nacházela v úpadku. Nejedná se tudíž o pohledávku, kterou by měla žalobkyně uplatnit k zaplacení v rámci insolvence žalované podle zák.č. 182/2006 Sb., tj. insolvenční zákon. Soud proto konstatoval, že podmínky, za nichž může v předmětné věci rozhodnout, tedy podmínky řízení ve smyslu ust. § 103 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jsou splněny.. 3.Žalovaná před soudem jako účastnice řízení potvrdila, že je pravdou, že částku 1 524 Kč žalobkyni doposud nezaplatila. Dále uvedla, že si na kontrolu provedenou kontrolorem žalobkyně dne [datum] v tramvaji [číslo] v [obec] v úseku zastávek [ulice] – [příjmení] nádraží ohledně zaplacení jízdného žalovanou dobře pamatuje. Dále uvedla, že záležitost tehdy proběhla tak, že při nástupu do tramvaje [číslo] žalovaná učinila ze svého mobilního telefonu na příslušný kontakt objednávku na zakoupení elektronické jízdenky v hodnotě 24 Kč, že do tří minut jí měla na její mobilní telefon dojít SMS zpráva potvrzující, že k zakoupení elektronické jízdenky v této hodnotě došlo. V tramvaji [číslo] však probíhala kontrola cestujících ohledně zaplacení jízdného. V okamžiku, kdy se kontrolor žalobkyně obrátil na žalovanou, aby tato prokázala zaplacení jízdného, žalovaná ještě neměla na svém mobilním telefonu SMS zprávu, že si koupila elektronickou jízdenku v ceně 24 Kč. Svůj postup se žalovaná snažila kontrolorovi žalobkyně vysvětlit s tím, aby minutu posečkal, že jí každým okamžikem má dojít SMS zpráva o zaplacení elektronické jízdenky za 24 Kč. Kontrolor její vysvětlení nepřijal a vyhotovil Zápis o provedené přepravní kontrole, do kterého uvedl, že v době kontroly, žalovaná neměla elektronickou ani jinou jízdenku v hodnotě 24 Kč prokazatelně zakoupenu. Do Zápisu o provedené přepravní kontrole pak tento uvedl, že mu žalovaná řekla, že musí minutku počkat, že si pro jízdenku poslala z mobilního telefonu. Žalovaná uvedla, na celou situaci tehdy reagovala tak, že odmítla Zápis o provedené přepravní kontrole podepsat a převzít jej včetně Informace pro cestující. Uzavřela si to tak, že rozhodnutí ponechá na uvážení soudu. 4.Mezi účastníky bylo tedy z vyjádření žalované před soudem a dále z listinných důkazů předložených žalobkyní, zejména z obsahu Zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], zjištěno jako nesporné, že žalovaná dne [datum] čase 17:09 hodin nastoupila do dopravního prostředku provozovaného žalobkyni, a sice do tramvaje [číslo] v úseku zastávek [ulice] – [příjmení] nádraží, přičemž jak tato sama potvrdila, v době nástupu do tramvaje neměla zakoupenu klasickou papírovou jízdenku a neměla ani zakoupenu elektronickou jízdenku v hodnotě 24 Kč, protože tehdy tato teprve činila ze svého mobilního telefonu úkon pro zakoupení elektronické jízdenky, proto jí chyběla na mobilním telefonu potvrzující SMS zpráva, že ke koupi elektronické jízdenky došlo. Žalovaná před soudem v této souvislosti vypověděla, že nemůže vyvrátit tvrzení žalobkyně o tom, že v okamžiku, kdy byla podrobena kontrolorem žalobkyně kontrole na zaplacení jízdného, elektronickou jízdenku na svém mobilním telefonu ještě opravdu neměla. Domnívala se, že kontrolor projeví shovívavost, ale že on se dle jejího očekávání nezachoval a nepočkal, až jí SMS zpráva potvrzující zakoupení elektronické jízdenky na mobilní telefon dojde. Jeho postup označila za přílišnou tvrdost vůči své osobě. Z toho důvodu nechala celou záležitost až na posouzení a rozhodnutí soudem. Potvrdila, že nezaplatila jízdné 24 Kč ani jízdní přirážku ve výši 1 500 Kč, že výši těchto částek nezpochybňuje. Obě tyto částky dle zjištění soudu byly stanoveny v souladu s Tarifem žalobkyně a dále též v souladu s obsahem jejích Smluvních přepravních podmínek PID ve znění jejich Dodatků [číslo] až [číslo]. Nebylo proto třeba k tomu provádět další dokazování. Žalobkyně prokázala, že žalovanou před podáním žaloby o zaplacení částky 1 524 Kč požádala tzv. předžalobní výzvou ze dne [datum]. K tomuto důkazu se žalovaná vyjádřila před soudem tak, že výzva došla do [obec] na adresu, na které bydlí její rodiče, že tito jí výzvu nepředali. 5. Na základě výše zjištěného skutkového stavu, který má oporu ve vyjádření žalované a také v obsahu shora zmíněných listinných důkazů, soud ve věci rozhodl. 6.Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník (dále jen„ zák.č. 89/2012 Sb.“) a z dopadajících ustanovení vyhlášky č. 175/2000 Sb. Ministerstva dopravy a spojů o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu ve vztahu k jistině ve výši 1 500 Kč na jízdní přirážce, dále k jízdnému ve výši 24 Kč, jakož i z ustanovení § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb. a dále ve spojení s ust. § 2 vl. nař.č. 351/2013 Sb. v případě požadovaného příslušenství pohledávky, tj. zákonného ročního úroku z prodlení. K námitce žalované, kdy má mít cestující již zakoupenu jízdenku, soud uvádí, že podle ust. § 2550 zák.č. 89/2012 Sb. s ohledem na povahu městské hromadné dopravy je smlouva o přepravě osoby s příslušným dopravcem uzavřena, jakmile cestující nastoupí do příslušného vozidla městské hromadné dopravy. S tím je také spojena povinnost cestujícího k tomuto okamžiku zaplatit jízdné a dále jeho povinnost k tomuto okamžiku také prokázat v případě kontroly zaplacení jízdného platným jízdním dokladem v ceně dle Tarifu žalobkyně. (srov. článek 2 a dále článek 3 Smluvních přepravních podmínek PID žalobkyně). Podle článku 3.5 Smluvních přepravních podmínek PID žalobkyně, byla žalovaná povinna si zakoupit elektronickou jízdenku včas, tzn. před nástupem do tramvaje [číslo] což tato, jak sama potvrdila, dne [datum] neučinila. Nesplnila tedy včas a řádně jako cestující povinnost zaplatit stanovené jízdné ve výši 24 Kč. Od toho se pak odvíjí i povinnost žalované k zaplacení jízdní přirážky ve výši 1 500 Kč. Důsledně uvedeným podmínkám přepravy, kterým žalovaná dne [datum] včas nevyhověla, shledal soud žalobu důvodnou v celém rozsahu. Uložil proto žalované s poukazem na ust. § 2550 a násl. zák.č. 89/2012 Sb. a dále s poukazem na Smluvní přepravní podmínky PID žalobkyně, aby tato částku 1 524 Kč žalobkyni zaplatila, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. K obraně žalované nebylo možné přihlédnout. (viz výrok sub. I). 7.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a) odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, žádala zaplatit na nákladech řízení částku 400 Kč vynaloženou na zaplaceném soudním poplatku a dále odměnu za právní zastoupení advokátem před soudem prvního stupně. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení žalobkyně advokátem před soudem prvního stupně vzal soud v úvahu, že žaloba byla podána dne [datum] na ustáleném vzoru uplatněném týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a kdy právní zástupce žalobce poskytl žalobci právní pomoc v souvislosti s přípravou a převzetím zastoupení a dále při podání žaloby, za což mu náleží mimosmluvní odměna podle ust. § 14b) odst. 1 písm.a),b),c) vyhl.č. 177/1996 Sb., tj. vyhláška o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhl.č. 177/96 Sb.“), v rozsahu