16 C 345/2020-22 — Okresní soud v Mostě

1.Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou dne [datum], vůči žalovanému zaplacení dlužného příspěvku za nepojištěné motorové vozidlo ve výši 5 760 Kč. Jako příslušenství pohledávky žádala zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši, jak je stanovena ve výroku sub. I tohoto rozhodnutí. 2.Žalovaný zůstal ve věci samé bez vyjádření. 3.V rámci výzvy vedené ve smyslu ust. § 115a) zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), účastníci vyjádřili souhlas k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, bez provedení dokazování s tím, že vycházel z obsahu spisu a dále z obsahu předložených listinných důkazů. 4.Takto má soud za zjištěné, že žalovaný byl vlastníkem osobního automobilu s [registrační značka] a s [VIN kód], které bylo v období od [datum] do [datum] provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem, tzn. v rozporu s ust. § 1 odst. 2 a násl. zák.č. 168/99 Sb., tj. zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zák.č. 168/99 Sb.“). Žalobkyně, která poté následně bezúspěšně vymáhala příspěvek za uvedené období ve výši 5 760 Kč (tj. 84 dnů x 65 Kč /1 den = 5 460 Kč plus poplatek 300 Kč za upomínací dopisy, což se rovná částce 5 760 Kč), vykazuje podle její účetní evidence uvedenou částku jako neuhrazenou, přestože její splatnost nastala již dne [datum] a žalobkyně vyzvala žalovaného opakovaně k jejímu zaplacení, naposledy pak výzvou ze dne [datum], na kterou však žalovaný neodpověděl. Žalovaný tedy žalobkyni nadále dluží celkem částku 5 760 Kč a s úhradou této částky je nadále v prodlení. 5.Na tomto skutkovém základu, který žalovaný nezpochybnil a ani jej žádným důkazem nevyvrátil, bylo proto ve věci rozhodnuto. 6. V rámci právního posouzení věci vzal soud v úvahu, že podle ust. § 1 odst. 2 písm.a) zák.č. 168/1999 Sb., ze kterého vyplývá, že pokud není stanoveno jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno u registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7.Z předložených důkazů v daném případě vyplývá jako nesporně zjištěné, že žalovaný byl v registru silničních motorových vozidel zapsán v období od [datum] do [datum] jako vlastník motorového vozidla – automobilu s [registrační značka], že do registru v tomto období žalovaný neoznámil žádnou skutečnost, která by vyloučila jeho povinnost toto vozidlo pojistit pro případ odpovědnosti za majetkovou újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Soud proto uzavřel, že žalovaný nesplnil ve vztahu k vozidlu s [registrační značka] v době od [datum] do [datum] povinnost mu uloženou ust. § 1 odst. 2 písm.a) zák.č. 168/1999 Sb. jakožto jeho vlastníkovi a provozovateli. Žalobkyně tedy po právu uplatnila vůči žalovanému podle ust. § 4 odst. 1 zák.č. 168/1999 Sb. k zaplacení příspěvek do garančního fondu za každý den, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem, což byla doba 86 dnů, které odpovídá při sazbě 65 Kč za jeden den (viz ust. § 2 odst. 1 písm.g) vyhl.č. 205/1999 Sb. ve znění vyhl.č. 417/2017 Sb.) celkem částka 5 460 Kč. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 odst. 4 zák.č. 168/1999 Sb. uplatnila současně s nárokem na zaplacení příspěvku do garančního fondu ve výši 5 460 Kč vůči žalovanému ještě nárok na úhradu částky 300 Kč jakožto paušální náhrady nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek. To bylo prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne [datum] adresovanou a odeslanou žalovanému, na níž však tento neodpověděl a příspěvek žalobkyni nezaplatil. Výzva žalobkyně ze dne [datum] po stránce obsahových náležitostí odpovídá ust. § 4 odst. 7 zák.č. 168/1999 Sb., takže byla způsobilá založit splatnost příspěvku do garančního fondu a náhrady nákladů na jeho mimosoudní uplatnění, tedy celkem částky ve výši 5 760 Kč. Žalobkyně v daném případě svoje právo na zaplacení příspěvku do garančního fondu uplatnila v rámci lhůty stanovené v ust. § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb., protože ve lhůtě do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti žalovaného k zaplacení příspěvku tohoto písemně vyzvala k jeho úhradě, a to výzvou ze dne [datum], což žalovaný nezpochybnil a ani žádným důkazem nevyvrátil. Protože žalovaný nezpochybnil, že částku 5 760 Kč žalobkyni nezaplatil a stejný poznatek vyplývá též z účetní evidence žalobkyně, uložil soud žalovanému s poukazem na ust. § 4 odst. 1, 2, 3 a 4 zák.č. 168/1999 Sb., aby tento částku 5 760 Kč žalobkyni zaplatil, a to včetně zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně uplatnila v souladu s ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník, a dále ve spojení s ust. § 2 vl.nař.č. 351/2013 Sb. Žalobě tedy soud vyhověl v celém rozsahu. (viz výrok sub. I). 8.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a) odst. 1 zák. č. 99/63 Sb. tj. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch žádala zaplatit na nákladech řízení částku 400 Kč vynaloženou na zaplaceném soudním poplatku a dále odměnu za právní zastoupení advokátem před soudem prvního stupně. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení žalobkyně advokátem před soudem prvního stupně vzal soud v úvahu, že žaloba byla podána dne [datum] na ustáleném vzoru uplatněném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a kdy právní zástupce žalobce poskytl žalobci právní pomoc v souvislosti s přípravou a převzetím zastoupení a dále při podání tzv. předžalobní výzvy k zaplacení a dále při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, za což mu náleží odměna podle ust. § 14b) odst. 1 písm. a), b), c) vyhl. č. 177/96 Sb., tj. vyhláška o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen„ vyhl.č. 177/96 Sb.“), v rozsahu tří hlavních úkonů po 200 Kč, zvýšená o tři paušální náhrady po 100 Kč podle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. a dále zvýšená o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty činící částku 189 Kč Celkem tedy činila odměna za právní zastoupení žalobce advokátem dle tohoto propočtu částku 1 089 Kč, takže po připočtení částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek činily náklady řízení na straně žalobkyně celkem částku 1 489 Kč. Žalovanému, který v řízení zcela podlehl, bylo tedy uloženo, aby částku 1 489 Kč žalobkyni na nákladech řízení zaplatil, a to k rukám právního zástupce žalobkyně podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. (viz výrok sub. II).